Antropologická podsbírka

Antropologická podsbírka Muzea východních Čech v Hradci Králové byla zřízena pro ukládání lidských ostatků archeologického původu. Předpokladem je jejich původní uložení v rámci datovatelného archeologického kontextu, např. hrobu nebo bojové situace.

ANTROPOLOGIE

Vývoj podsbírky

Lidské kosterní ostatky byly začleňovány do archeologické podsbírky muzea bezprostředně po jejím vzniku. Na rozdíl od artefaktů, které byly výběrově získávány již před vznikem muzea a v jeho počátcích, nálezy kosterních ostatků člověka jsou spojeny až s vlastní archeologickou terénní činností po příchodu L. Domečky. Zpočátku ojedinělé a pouze výběrově zachovávané nálezy rozhojnila série plošných badatelských výzkumů s těžištěm v 70. letech 20. století. Značná část těchto nálezů však byla předávána Archeologickému ústavu AV ČR nebo Národnímu muzeu. Teprve s nárůstem systematické záchranné archeologické činnosti po roce 1989 a zejména s rozsáhlými záchrannými výzkumy po roce 2000, jsou všechny nalezené lidské ostatky shromažďovány v archeologické podsbírce muzea. K vyčlenění samostatné antropologické podsbírky došlo v roce 2017.

Chronologické vymezení

Časový úsek, který je předmětem zájmu z hlediska budování antropologické podsbírky, je shodný se zaměřením archeologické podsbírky. Začíná nejstaršími projevy lidské přítomnosti, které jsou sice ve východních Čechách kladeny do období staršího paleolitu. Ačkoliv lidské ostatky z tohoto období nebyly dosud nalezeny, lze je na základě výskytu soudobých artefaktů předpokládat. Nejstarší lidské kosterní pozůstatky, které byly dosud nalezeny, náleží období mladšího neolitu, konkrétně kultuře s vypíchanou keramikou. Nejmladší lidské ostatky, které se mohou stát součástí antropologické podsbírky určují promlčecí lhůty násilných trestných činů, respektive místně odlišné pohřební řády a vyhlášky obcí. Zvláštní režim náleží i vojenským hrobům. Z historického hlediska je tento režim uplatňován od 17. století, ovšem i mladší vojenské pohřby, zejména v souvislosti s válečným rokem 1866, bývají součástí muzejních sbírek. V případě mladších lidských ostatků zpravidla platí, že jsou muzejně deponovány jen výběrově, a to zejména v případě nálezů z vrcholně středověkých až novověkých hřbitovů. Většina lidských ostatků tohoto původu a stáří je po odborném vyhodnocení opětovně pohřbena.

Geografické vymezení

Sběrnou oblast je nutné z geografického hlediska a s ohledem na historický vývoj související archeologické podsbírky chápat v několika rovinách. V nejširším významu je to území východních Čech ve smyslu bývalého Východočeského kraje v hranicích vymezených správní reformou v roce 1960. Od roku 2005 byla novelou zákona č. 20/1987 Sb. zúžena sběrná oblast na Královéhradecký kraj tím, že se majiteli archeologických nálezů staly jednotlivé kraje, na jejichž území byl ten který nález objeven.

Za jádrové území podsbírky, které bude systematicky rozšiřováno vlastní výzkumnou činností, lze považovat okres Hradec Králové a Jaroměřsko. Rozšiřování sbírkových fondů z okresů Rychnov n. K., Jičín, Trutnov a Náchod bude orientováno především na výzkumy velkého rozsahu, které jsou nad rámec personálních a prostorových možností spádově příslušných muzeí.

Jen dva významné antropologické soubory pocházejí z území mimo Královéhradecký kraj, a to pohřby z Tisové na Ústeckoorlicku a Zdechovic na Pardubicku. Oba jsou raně až vrcholně středověkého stáří. Jen ojedinělé ostatky pocházejí ze žárových hrobů. V rámci Královéhradeckého kraje leží těžiště akviziční činnosti na území okresu Hradec Králové. Mimo něj stojí za pozornost větší soubory ze žárových hrobů z Čáslavek a Vlkova na Náchodsku, Kostelce nad Orlicí na Rychnovsku a Ostroměře na Jičínsku. Na území Královéhradecka stojí za pozornost zejména pohřby únětické kultury z Lochenic a Horního Přímu, žárové pohřby kultury popelnicových polí z Hvozdnice, Pouchova či Skalice a nepříliš kvalitně dochované kostrové hroby z Plačic a Hvozdnice či lépe dochované pohřby středověkého až novověkého stáří ze hřbitovů kolem chrámu sv. Ducha v Hradci Králové a kostela sv. Trojice v Chlumci nad Cidlinou.

Umělecko-historická hodnota

Dalším kritériem je historická hodnota sbírkového předmětu a jeho přínos pro zhodnocení podsbírky jako celku. V případě lidských ostatků lze odděleně posuzovat význam historický a biologický. Historický význam podmiňuje celistvost nálezového souboru, zejména složení milodarů a specifika pohřebního ritu. Pravěké a raně středověké pohřby vzniklé před vznikem stabilních vrcholně středověkých hřbitovů lze považovat za významné vždy. Z biologického hlediska jsou uchovávány ostatky s pozoruhodnými patologickými znaky či stopami zranění. Toto kritérium je výrazněji uplatňováno při posuzování vrcholně středověkých až novověkých pohřbů. Významné je i hledisko úplnosti dochování lidského skeletu.

Vnitřní struktura podsbírky

Podsbírka nemá vnitřní členění. Ukládání respektuje chronologický, čili přírůstkový systém. Z hlediska charakteru dochování lidských ostatků lze odděleně chápat pohřby inhumací, tedy kostrové hroby a pohřby žehem, tedy žárové hroby. Systém ukládání a evidence obou skupin je však shodný. V několika nálezových souborech ze žárových nekropolí zkoumaných před polovinou 20. stol. a dále z pohřebišť v Kostelci nad Orlicí a Koldíně, které byly zkoumány v 80. letech 20. stol., nebyla z pohřební urny vypreparována kremace. V těchto případech jsou obě složky ukládány společně v systému archeologické podsbírky. Antropologický kosterní materiál v těchto případech není samostatně evidován. V závislosti na kapacitních množnostech pracoviště se předpokládá do budoucna oddělení keramické nádoby od jejího obsahu.

Předměty I. kategorie

Mezi sbírkové předměty I. kategorie lze zahrnout unikátní pohřeb „šamana“ se čtveřicí lidských lebek z Předměřic. Velmi významná je rovněž skupina mladých jedinců kultury únětické pohřbených do dvou zásobních jam v Lochenicích, z nichž někteří trpěli vzácnou genetickou poruchou. Plošně lze do této kategorie zahrnout i všechny potenciální budoucí nálezy z paleolitu či staršího neolitu.

Doprovodná archivní dokumentace a související databáze

Doprovodná archivní dokumentace má zcela zásadní význam historickou a výpovědní hodnotu podsbírky. S ohledem na původ předmětů pocházejících z archeologických terénních kontextů je tato dokumentace tříděna v systému archeologické podsbírky.

V režimu doprovodné dokumentace lze ukládat různé torzovitě dochované části lidských skeletů s omezenou vypovídací schopností, které však tvoří celek s ostatky evidovanými sbírkově. Evidovat lze takto i vzorky určené pro destruktivní analýzy či kosterní materiál v pokročilejším stupni rozpadu, který však není možné či vhodné předat k opětovnému pohřbení.

Kurátorkou podsbírky je Mgr. Petra Sehnoutková, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.