Archeologická podsbírka

Archeologická podsbírka

Archeologická podsbírka Muzea východních Čech v Hradci Králové byla zřízena pro ukládání movitých archeologických nálezů – předmětů archeologického kulturního dědictví. Movitým archeologickým nálezem se rozumí věc, popřípadě soubor věcí nebo jiných pozůstatků, které jsou dokladem života člověka a jeho činnosti v minulosti. Tyto předměty mohly být nalezeny nejen pod zemí, nýbrž i pod vodou či nad zemí, například v klenebních zásypech a podobně. Důležitá je zejména skutečnost, že se jedná o předměty, které ztratily svou původní funkci, přesto zůstávají nadále historickým pramenem a informace v nich obsažené nejsou jiným způsobem zjistitelné.

Archeologie

Vývoj podsbírky

I když je Hradec Králové prací K. J. Bienera z Bienenberka spojen přímo se základy české archeologie jako vědního oboru, spadají samotné počátky muzejní sbírky zejména do poloviny 19. století, kdy byly vybrané archeologické předměty uloženy na staré radnici. Z tohoto období se nám rovněž zachovaly zprávy o archeologických nálezech a situacích, jak je ve svých denících zachytil Moric Lüssner. Archeologické nálezy byly proto i jednou z nejstarších součástí sbírek městského muzea, které bylo založeno roku 1880.

Vlastní budování archeologické sbírky je spojeno se jménem L. Domečky a jeho dalších spolupracovníků, kteří od konce 19. století až do 30. let 20. století zachraňovali archeologické nálezy v okolních cihelnách (např. Svobodné Dvory, Plotiště n. L., Předměřice n. L. atd.) a prováděli výzkumy na žárových pohřebištích kultur popelnicových polí (Dobřenice, Osice, Pouchov, Skalice, Třebešov atd.). Sbírka byla podstatně rozšiřována i záchranou archeologických artefaktů z prostoru starého města na místě novostaveb a při předchozím bourání hradeb. S odchodem zakladatelské generace na konci 30. let se přírůstky do sbírek stávají spíše ojedinělé a nastává čas pro jejich zpracování - v této době dochází k vyhotovení evidenčních knih II. stupně, ve kterých bylo zapsáno téměř 15 tisíc předmětů. O tuto evidenci se zasloužil prof. J. Filip. Jednalo se o přední archeologickou sbírku mimo Prahu.

Další rozvoj nastává až v 50. letech, kdy v muzeu pracoval J. Tomský a na rozvoji sbírky se spolupodíleli jeho spolupracovníci (např. M. Richter, nebo J. Sochor). Nejvýznamnějšími přírůstky byly předměty získané při výzkumech v Lochenicích, Dobřenicích či v Hradci Králové.

Velký rozvoj zažila archeologická sbírka od konce 50. let, kdy je v muzeu zřízeno odborné místo archeologa, které se následně v r. 1969 transformovalo do podoby archeologického oddělení.  Tím se podstatně rozšířila a zkvalitnila sbírková činnost novými akvizicemi pocházejícími z rozsáhlých záchranných a systematických výzkumů v rámci bývalého Východočeského kraje. Jmenujme namátkou výzkumy v Jeřicích, Plotištích n. L., Opatovicích n. L., Hradci Králové, Tisové, Chrudimi, Jaroměři, Cerekvicích nad Bystřicí, Obědovicích atd.

Po roce 2000 se vzhledem k zaměření muzea a vzniku dalších odborných pracovišť soustředila odborná činnost na záchranné akce včetně výzkumů na trase dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Chlumcem nad Cidlinou a také na průzkum hradeckého intravilánu. I to se samozřejmě odrazilo na složení a přírůstku sbírkového fondu. Od roku 2012 začal strmě stoupat podíl přírůstků předaných individuálními náhodnými nálezci. Od téhož roku jsou pravidelně přijímány také soubory nálezů ze záchranných archeologických výzkumů jiných oprávněných organizací, a to převážně z území okresů Hradec Králové a Trutnov.

Chronologické vymezení

Časový úsek, který je předmětem zájmu z hlediska budování archeologické podsbírky, začíná nejstaršími projevy lidské činnosti, které jsou zatím ve východních Čechách kladeny do období staršího paleolitu. Obtížnější je vymezit opačnou hranici. Do rozsáhlé hospodářské proměny české krajiny kolem poloviny 13. století, byl artefakt nalezený v ornici zpravidla příznakem starších aktivit v bezprostřední blízkosti místa nálezů. Do tohoto období jsou přijímány všechny artefakty, tedy i ty, které nepocházejí ze stratifikovaných situací, typicky nálezy z povrchových sběrů nebo druhotně přemístěných vrstev. Dále jsou do podsbírky přijímány všechny ekofakty a manuporty ze stratifikovaných a datovatelných situací. Z datovatelných archeologických kontextů jsou rovněž evidovány všechny artefakty vzniklé od 13. do 17. století. Do sbírky jsou dále přijímány také nálezy mladší, tedy z 18. až počátku 20. století, jedná se však pouze o vybrané solitéry s velkým typologickým, estetickým nebo datačním přínosem pro daný kontext, lokalitu či pro archeologickou podsbírku samotnou. Podíl novověkých nálezů dlouhodobě přibývá.

Geografické vymezení

Sběrnou oblast je nutné z geografického hlediska a s ohledem na historický vývoj podsbírky chápat v několika rovinách. V nejširším významu je to území východních Čech ve smyslu bývalého Východočeského kraje v hranicích vymezených správní reformou z roku 1960, přičemž lze sem zahrnout také některé oblasti, které byly součástí bývalého Hradeckého kraje z let 1949-1960 a byly přičleněny ke Středočeskému kraji. Jedná se například o západní a jihozápadní část bývalého politického okresu Nový Bydžov.

Od roku 2005 byla novelou zákona č. 20/1987 Sb. zúžena sběrná oblast na Královéhradecký kraj tím, že se majiteli archeologických nálezů staly jednotlivé kraje, na jejichž území se ten který artefakt nalezl. V rámci zachování reprezentativnosti souboru lze tedy pro území mimo Královéhradecký kraj uvažovat pouze o nákupech ze starších soukromých sbírek či přijímání darů, a to především v takových případech, kdy se jedná o významný doklad předmětu nebo aktivity, která je na území Královéhradeckého kraje předpokládána, ale dosud nedoložena.

Za jádrové území podsbírky, které bude systematicky rozšiřováno vlastní výzkumnou činností, lze považovat okres Hradec Králové a Jaroměřsko. Rozšiřování sbírkových fondů z okresů Rychnov n. K., Jičín, Trutnov a Náchod bude orientováno především na výzkumy velkého rozsahu, které jsou nad rámec personálních a prostorových možností spádově příslušných muzeí.

Současná struktura sbírky zahrnuje přibližně 24% předmětů z území tzv. vnitřního Hradce Králové, 25% předmětů ze zbývající části okresu Hradec Králové, 21% z ostatních okresů Královéhradeckého kraje a 30% z území mimo Královéhradecký kraj, zejména z Pardubického kraje a v menší míře z Libereckého a Středočeského kraje. Ze zahraničí pocházejí jen ojedinělé solitéry.

Umělecko-historická hodnota

Třetím a nejdůležitějším kritériem je umělecko-historická hodnota sbírkového předmětu a jeho přínos pro zhodnocení podsbírky jako celku. Zatímco do registrační knihy archeologického pracoviště jsou zapisovány všechny předměty nebo soubory předmětů, které splňují definici archeologického nálezu, a to včetně těch, které zjevně nemají sbírkovou hodnotu, jsou určeny pro destruktivní analýzy, mají být později předány do jiné podsbírky muzea či do jiné sbírkotvorné organizace, do přírůstkové knihy jsou zapisovány již jen takové soubory, které obsahují alespoň jeden předmět zhodnocující archeologickou podsbírku.

Během zpracování přírůstků do systematické evidence dojde k oddělení základních sbírkových jednotek a k jejich třídění do sbírkového či studijního doprovodného fondu. V tomto bodě je rozhodující individuální posouzení kurátora. Obecně lze konstatovat, že nejdůležitějším kritériem je typologická či estetická kvalita, dostatečně známé nálezové okolnosti a zachování celistvosti a výpovědní hodnoty nálezového celku. Zatímco esteticky nebo typologicky kvalitní solitéry lze přijímat i bez bližších nálezových okolností, méně kvalitní součásti stavebních konstrukcí, suroviny, výrobní odpad, kosti či atypické zlomky keramiky je důležité trvale uchovávat především za předpokladu, že tvoří datovatelný celek se vztahem k nemovité archeologické památce.

Kamenné architektonické články, jednotlivé či hromadné nálezy mincí a nálezy kvartérní fauny jsou předávány do příslušných fondů historické a přírodovědné podsbírky pouze v případech, kdy bezprostředně nepodmiňují sbírkovou hodnotu ostatních částí nálezového souboru, tedy jedná-li se o solitérní nálezy bez zjevného vztahu k dalším lidským aktivitám v okolí nálezu.

Vnitřní struktura podsbírky

Nejméně od meziválečného období lze sledovat zárodky tří samostatných souborů se samostatnou evidenční řadou, jedna pravěká a dvě středověké, a to zvlášť pro kovové předměty a zvlášť pro keramiku. Od 50. (respektive 70.) let již nejsou obě středověké řady rozšiřovány a tvoří uzavřený fond. Veškeré moderní akvizice bez rozdílu stáří jsou evidovány pod původní pravěkou inventární řadou.

Archeologická podsbírka prošla z pohledu třídění a evidence dvěma významnými změnami. Původní meziválečné třídění podle archeologických kultur bylo opuštěno v 50. letech 20. století s nástupem velkých výzkumů na polykulturních lokalitách, kdy již nebylo možno důsledně oddělovat předměty podle jejich stáří, ale rozhodující roli získal jejich společný nálezový kontext, tedy místo a čas nálezu. Podsbírka byla rozčleněna podle katastrálních území, z nichž nálezy pocházejí. Zvlášť byly ukládány a řazeny předměty z historického jádra Hradce Králové a mimo něj. Členění podle datace zůstalo zachováno pouze u souboru kovových předmětů a v případě rozsáhlého fondu kamenných nástrojů. Z prostorových důvodů jsou zvlášť uchovávány soubory z velkých archeologických výzkumů, čítající řádově stovky až tisíce kusů a zvlášť menší nálezové celky a solitérní kusy ukládané v menších normovaných krabicích.

Od roku 2007 je pro řazení podsbírky důsledně dodržována struktura chronologické evidence. Optimální cílový stav předpokládá rozčlenění podsbírky podle materiálového hlediska na předměty z kovu, skla, organických materiálů, antropologický materiál a jádro sbírky, které tvoří předměty z inertních materiálů, zejména keramika, kámen a kost. V rámci jednotlivých skupin je předpokládáno řazení podle inventárních čísel nejméně do inv. č. 30 000 a následně od založení přírůstkové knihy v roce 1969 řazení podle vročení přírůstku a přírůstkového čísla.

Zpočátku nebyly obě evidence důsledně chápány jako dva stupně jediného evidenčního procesu, proto se nepřekrývají zcela. Důsledně je princip dvojstupňové evidence uplatňován až od druhé poloviny roku 2000, kdy vstoupil v platnost nový zákon č. 122/2000 Sb., o sbírkách muzejní povahy. Starší přírůstková čísla byla v mezích uvedené legislativní normy uznána jako rovnocenná druhému stupni evidence, nicméně z hlediska kvality práce se sbírkou je i nadále žádoucí soubory evidované pod těmito přírůstkovými čísly dále podrobněji rozpracovat v rámci plnohodnotné systematické evidence.

Předměty I. kategorie

Mezi sbírkové předměty I. kategorie jsou zařazovány solitérní kusy i soubory mimořádným způsobem zhodnocující archeologickou podsbírku v celostátním i evropském měřítku, a to z vědeckého i prezentačního hlediska. Do této skupiny patří zejména vybrané předměty z drahých kovů, unikáty, významné importy, předměty vysoké estetické kvality či soubory nálezů z eponymních lokalit, podle nichž byly určeny, pojmenovány nebo chronologicky členěny některé úseky vývoje východních Čech.

K nejvýznamnějším předmětům či souborům náleží inventář hrobů kultury se zvoncovými poháry ze Svobodných Dvorů, bronzové depoty ze Svinar a Slezského Předměstí, depoty zlatých svitků z Hradce Králové, inventář hrobů ze stěhování národů z Lochenic a dále celá řada významných solitérů (bronzová spona z Opatovic, výbava hrobu válečníka s nomádskými prvky z Předměřic, soubor pravěké antropomorfní a zoomorfní plastiky, skleněný náhrdelník z Lípy, reprezentativní výběr laténského kruhového šperku, zlatá bubínkovitá náušnice z Výravy, pozlacená románská ostruha z Chlumu či velký loštický pohár s věncem oušek). Mezi předměty I. kategorie nejsou paušálně zahrnuty některé rozsáhlé soubory nálezů, jejichž historický význam je však zcela mimořádný. Jedná se především o nálezy z pohřebišť doby popelnicových polí v Pouchově a Skalici, inventář germánského pohřebiště v Plotištích nad Labem či keramické nádoby, kachle a kovové artefakty z Hradce Králové, tzv. stará středověká sbírka. Tyto soubory posloužily v minulosti jako základní kámen pro vybudování dílčí chronologie příslušného období. Přes řadu novějších nálezů, zůstávají tyto soubory nezastupitelné a badatelsky vyhledávané.

Doprovodná archivní dokumentace a související databáze

Zvláštní pozornost zasluhuje doprovodná dokumentace, která tvoří neoddělitelnou součást souboru nálezů a přímo podmiňuje jeho vypovídací hodnotu. Jedná se především o dokumentaci situací a kontextů, ze kterých archeologické nálezy pocházejí. Vzhledem ke skutečnosti, že jsou tyto dokumenty často jediným dochovaným nositelem historické informace, jsou i dnes chápány a používány jako pramen. Doprovodná dokumentace k archeologickým nálezům nemá statut archivního fondu z hlediska archivní legislativy ani sbírkového předmětu z hlediska legislativy o sbírkách muzejní povahy, přesto je nutná její důsledná ochrana a začlenění do procesu evidence, zejména v chronologickém stupni. Protože by jejich zánikem nebo znehodnocením zanikla i podstatná část historické vypovídací hodnoty archeologických nálezů, k nimž se tyto dokumenty vztahují, musí mít také jejich digitalizace prioritu před digitalizací sbírkových předmětů samotných.

Kurátory podsbírky jsou PhDr. Miroslav Novák, Ph.D., e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a Mgr. Pavel Horník, e.mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Zobrazit fotogalerii na:
https://muzeumhk.cz/muzeum/sbirky/658-archeologicka-sbirka.html#sigProId9999e64b8f

 

zpátky nahoru