Sbírky
Sbírka Muzea východních Čech v Hradci Králové je na základě zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, zapsána od 24. října 2001 v centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR pod evidenčním číslem MVČ/001-09-26/028001.
Sbírka se člení na patnáct podsbírek.
Historie sbírky, zhodnocení stavu sbírky a její popis obecně
Muzeum východních Čech má svůj základ v městských historických sbírkách. Za více než 136 let své existence prošlo vývojem, který určil stávající odborný a sbírkotvorný rozsah jako krajské instituce s působností na území východních Čech.
Základem muzejních sbírek byla archeologie a historie. V roce 1896, po rozdělení muzea na Městské historické muzeum a Průmyslové muzeum pro severovýchodní část Království Českého, byla sbírkotvorná činnost programově rozšířena o umělecký průmysl a doklady řemesel. Po roce 1945 bylo muzeum rozšířeno o část přírodovědeckou, jejíž sbírka vznikla na základě Přírodovědeckého muzea, založeného v Hradci Králové v roce 1939. V roce 1969 vzniklo samostatné archeologické oddělení, do kterého byly vyčleněny archeologické sbírky. Druhá polovina 20. století vnesla v řadě případů orientaci na splnění společenské poptávky.
Až do roku 2017 v muzeu existují tři podsbírky: archeologická, historická a přírodovědecká. Historická a přírodovědecká podsbírka jsou rozděleny na jednotlivé fondy.
Počátek historické podsbírky je spojen se samotným vznikem muzea v Hradci Králové v roce 1880, resp. s jemu předcházející výstavou starožitností a památností (1879), z níž byly do formující se muzejní sbírky získány různé předměty. Již v prvotní fázi vývoje muzea byl položen základ pro řadu sbírkových fondů (např. Bydlení-odívání, Etnografie-folkloristika, Militaria, Numismatika-faleristika, Umělecký průmysl, Výtvarné umění). V roce 1896 došlo k rozdělení dosud jednotné instituce na Městské historické muzeum a Průmyslové muzeum pro severovýchodní část Království českého, čemuž odpovídalo další odlišné zaměření tvorby sbírky obou ústavů. V případě prvního byly shromažďovány předměty historického a archeologického charakteru, zatímco v druhém byla systematicky budována sbírka (umělecko) průmyslová. Po skončení druhé světové války došlo opět k jejich sloučení do jediné instituce, která v návaznosti na vznik krajské správy získala posléze krajskou působnost. V souvislosti se vznikem samostatného archeologického oddělení (1969) byly do něho převáděny předměty archeologického charakteru. K výrazným změnám v podobě struktury historické podsbírky došlo i v 70. letech, kdy byla postupně vytvářena soustava tematicky orientovaných fondů (Divadlo, Doprava, Ekonomika, Foto-kino, Hradecensia, Hudba, Kultura, Literatura, Obchod-služby, Politika, Stát, Školství, Tělesná kultura, Výroba-technika, Zdravotnictví a Zemědělství), které vznikaly do značné míry v rámci důrazu na tzv. dokumentaci současnosti. Do nich byly zařazeny jim odpovídající dříve muzeem vlastněné sbírkové předměty a dále byly průběžně rozšiřovány o nově získaný materiál. Po uvedených strukturních změnách se počet fondů, které tvořily do roku 2017 historickou podsbírku, ustálil na 22.
Vlastní budování archeologické sbírky je spojeno se jménem L. Domečky a jeho dalších spolupracovníků, kteří od konce 19. století až do 30. let 20. století zachraňovali archeologické nálezy v okolních cihelnách (např. Svobodné Dvory, Plotiště n. L., Předměřice n. L. atd.) a prováděli výzkumy na žárových pohřebištích kultur popelnicových polí (Dobřenice, Osice, Pouchov, Skalice, Třebešov atd.). Sbírka byla podstatně rozšiřována i záchranou archeologických artefaktů z prostoru starého města na místě novostaveb a při předchozím bourání hradeb. S odchodem zakladatelské generace na konci 30. let se přírůstky do sbírek stávají spíše ojedinělé a nastává čas pro jejich zpracování - v této době dochází k vyhotovení evidenčních knih II. stupně, ve kterých bylo zapsáno téměř 15 tisíc předmětů. O tuto evidenci se zasloužil prof. J. Filip. Jednalo se o přední archeologickou sbírku mimo Prahu.
Další rozvoj nastává až v 50. letech, kdy v muzeu pracoval J. Tomský a na rozvoji sbírky se spolupodíleli jeho spolupracovníci (např. M. Richter, nebo J. Sochor). Nejvýznamnějšími přírůstky byly předměty získané při výzkumech v Lochenicích či v Hradci Králové.
Velký rozvoj zažila archeologická sbírka od konce 50. let, kdy je v muzeu zřízeno odborné místo archeologa, které se následně v r. 1969 transformovalo do podoby archeologického oddělení. Tím se podstatně rozšířila a zkvalitnila sbírková činnost novými akvizicemi pocházejícími z rozsáhlých záchranných a systematických výzkumů v rámci bývalého Východočeského kraje. Jmenujme namátkou výzkumy v Jeřicích, Plotištích n. L., Opatovicích n. L., Hradci Králové, Tisové, Chrudimi, Jaroměři, Cerekvicích nad Bystřicí, Obědovicích atd. 80. a 90. léta se nesla ve znamení intenzívní povrchové prospekce krajiny, kdy se významně rozšířil především prostorový záběr podsbírky a hustota evidovaných nalezišť.
Po roce 2000 se vzhledem k zaměření muzea a vzniku dalších odborných pracovišť soustředila odborná činnost na záchranné akce včetně výzkumů na trase dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Chlumcem nad Cidlinou a také na průzkum hradeckého intravilánu. I to se samozřejmě odrazilo na složení a přírůstku sbírkového fondu. Od roku 2012 začal strmě stoupat podíl přírůstků předaných individuálními náhodnými nálezci. Od téhož roku jsou pravidelně přijímány také soubory nálezů ze záchranných archeologických výzkumů jiných oprávněných organizací, a to převážně z území okresů Hradec Králové a Trutnov.
Počátky přírodovědecké podsbírky jsou spojeny s přírodovědeckou sekcí „Zemědělského ústavu pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech“, založené v roce 1933. Mineralogické sběry předsedy sekce F. Ulricha se později staly základem geologických muzejních sbírek. Skupina botaniků, mezi nimi např. K. Prokeš, V. Kavka, E. Hadač, K. Krčan, A. Souček, R. Traxler a B. Válek, při průzkumu regionu sbírala položky rostlin pro herbáře Zemědělského ústavu, které se později staly základem botanických sbírek. Do budování přírodovědeckých sbírek se zapojil zejména V. F. Hlaváč, v jehož soukromém muzeu bylo na 10 tisíc položek přírodnin.
Vznik přírodovědecké podsbírky připadá do roku 1939, kdy vzniklo Přírodovědecké muzeum vedené V. F. Hlaváčem. Sbírky muzea byly zpřístupněny formou „otevřených depozitářů“ v šesti místnostech. V depozitáři byly však uloženy početné sbírky studijní. Kromě Hlaváčových sbírek fosilií a měkkýšů to byly např. kolekce od významných hradeckých osobností a jednotlivé dary milovníků přírody. Cenná byla například sbírka exotických motýlů a vycpanin od vrchního soudního rady I. Srdínka, sbírka motýlů bývalého okresního hejtmana J. Wolfa, čítající 86 zásuvek nebo petrografická sbírka veterinárního rady J. Soukupa. Od roku 1946 vedl muzeum významný evropský entomolog Vladimír Balthasar, který založil dokumentární sbírky hmyzu, studijní sbírku ptactva a vajec. Z 30. až 50 let 20. století pocházejí četné sběry od členů Přírodovědeckého klubu severovýchodních Čech.
Od konce 60. a zejména v 70. letech 20. století jsou sbírky přírodnin doplňovány v jednotlivých oborech (geologie, botanika, entomologie, zoologie) především vlastní výzkumnou činností profesionálních muzejních pracovníků, ale i nákupy a dary. Hlavním programem přírodovědeckého oddělení muzea se stává dokumentace a výzkum přírodních poměrů regionu. V zoologických oborech byla ichtylogem Karlem Lohniským založena a po dobu jeho téměř padesátiletého působení v muzeu dále rozvíjena studijní sbírka ryb, která se dnes řadí k nejvýznamnějším v ČR. K dlouhodobým rozsáhlým projektům patří i botanická, mykologická a entomologická inventarizace chráněných území východních Čech (např. PP Na Plachtě, Žehuňsko, Kunětická hora) a výzkum permokarbonských fosilních ryb v Podkrkonoší a Boskovické brázdě. Sbírky jsou doplňovány také při posuzování vlivu na životní prostředí plánovaných staveb (např. lom Rožmitál na Broumovsku, písník Plačice, slepá ramena Labe v Třebši).
Přírodovědecká podsbírka zahrnovala 7 fondů: mineralogie a petrografie, paleontologie, botanika, mykologie, malakologie, entomologie, zoologie.
MVČ rovněž spravuje sbírku písemností archivní povahy ve smyslu zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, historický knižní fond (sbírkový) a odbornou muzejní knihovnu ve smyslu zákona č. 257/2001 Sb., zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Správa sbírky
Správa sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové podléhá zákonu č.122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů (dále jen: zákon), podle vyhlášky č. 275/2000Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb.
Do roku 2017 byl v platnosti Program tvorby sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové, který byl vydán Příkazem ředitele 13/2002.
O sbírku pečují jednotliví kurátoři, kteří se dělí o podsbírky a současně mohou mít ve správě několik podsbírek. Jejich práva a zodpovědnost jsou stanoveny Režimem zacházení se sbírkou Muzea východních Čech v Hradci Králové, který byl vydán příkazem č. 9/2010.
Příkazem č. 3/2018 byl stanoven Plán inventarizací sbírek na období 2018-2032.
Řízení sbírkotvorné činnosti je několikastupňové. Sbírkotvornou činnost iniciuje kurátor, poradní sbor pro sbírkotvornou činnost (Příkazem č. 2/2011) jeho návrh posuzuje a ředitel instituce schvaluje nebo zamítá.
Směrnicí ředitelky č. 2/2017 - Strategický plán tvorby, řízení a využití sbírky s platností od 6. 6. 2017 se sbírka Muzea východních Čech nově rozpadla na 15 samostatných podsbírek.
