DRÁTOVANÁ KERAMIKA

Práci s hlínou se paní Miluše věnuje od jedenácti let, kdy se přihlásila do keramického kroužku. Nejvíc ji zaujala technika točení na kruhu. Využila nabídky litovelského hrnčíře Josefa Lamra, který zájemce o řemeslo přizval do své dílny a nechal je práci s hrnčířským kruhem vyzkoušet. Paní Miluše se vyučila na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze s praxí v keramičce v Zábřehu na Moravě, kde pracovala i po vyučení, a poté si dodělala ještě střední školu s maturitou. V této době navštěvovala výtvarný spolek Olomoučtí, díky kterému se zúčastnila řady výstav a potkala zajímavé umělecké osobnosti. V roce 1991 působila v keramické provozovně v Litomyšli. A právě tam se rozhodla věnovat se vlastní živnosti, výrobě užitkové keramiky, konkrétně kamenině. Své výrobky prodává na řemeslných jarmarcích, kde často své řemeslo i předvádí. Vozit s sebou hrnčířský kruh ale nebylo vždy možné, proto se naučila drátovat. Tak tedy propojuje hned dvě stará řemesla.

Hrnčířství

Výroba keramických předmětů patří k nejstarším řemeslům a po celá staletí byla součástí každodenního života obyvatelstva. K rozvoji dochází v období středověku, kdy se rozrůstá nabídka keramického zboží i způsoby jeho zdobení. Výroba kameninových nádob se v českém prostředí objevuje na přelomu 18. a 19. století. Oproti tradičnímu hrnčířství se kamenina vyznačovala větší trvanlivostí a pevností, proto se uplatnila zejména při výrobě užitkových předmětů. Pokud došlo k jejich poškození, využívalo se služeb dráteníků, kteří prasklé předměty opletli drátem. Nové nádoby se oplétaly drátem z preventivních důvodů.