PALIČKOVANÁ KRAJKA
Marcela Hovadová z Červeného Kostelce
Nositelka ocenění Zlatý kolovrat 2007 za paličkovanou krajku
Paní Marcela absolvovala strojní průmyslovou školu a následně pracovala jako konstruktérka ve strojírenském závodě. O paličkovanou krajku a další textilní i netextilní rukodělné techniky se zajímala celý život.
Své znalosti si rozšiřovala v různých kurzech. Krajky si navrhuje i realizuje sama a každý její návrh je originál. Při paličkování používá kombinace různých textilních technik i kombinace krajky s různými dalšími materiály, například sklem, dřevem, kovem nebo keramikou. Většina jejích krajek má vícero použití. Límec tak lze využít jako obraz do interiéru, šperk jako miniaturu na zeď. Inspiraci ke své tvorbě hledá v přírodě, v pohádkách, ale i v krásách tvarů kolem nás. Pro krajkářky vyrábí různé pomůcky, které jim usnadňují vypracování návrhů. Od roku 1982 vystavuje své práce na autorských výstavách a soutěžích, včetně zahraničních, např. v Německu, Anglii, Belgii, Itálii, Dánsku a Rakousku. Je držitelkou několika ocenění, například zlatých medailí z let 1998 a 2000 z mezinárodního bienále krajky v Itálii nebo ceny publika z roku 2000 z výstavy v Dánsku. Patří k aktivním členkám Klubu lidové tvorby Hradec Králové. V posledních letech seznamuje s paličkovanou krajkou veřejnost na historických slavnostech, v prostorách muzeí, hradů nebo skanzenů. Jako lektorka se podílí na vedení kurzů zaměřených nejen na paličkování, ale i na ostatní textilní rukodělné techniky.
Paličkovaná krajka
Za kolébku krajky se považuje Itálie, paličkovaná krajka je však pevně svázána s Flandrami. První krajkářská centra u nás se začínají vytvářet od 16. století především v podhorských oblastech, ve Vamberku, v Krušných horách a na Šumavě. Výroba krajek byla založena na faktorském systému, kdy za jednotlivými krajkáři docházeli faktoři a vykupovali hotové krajky. Při výrobě paličkované krajky potřebuje krajkářka herduli pevně usazenou na stojánku. Herdule neboli poduška je látkový válec vyplněný pilinami nebo senem. Na herduli se připevní podvinek, předkreslený vzor, podle kterého krajkářka kříží a točí nitě navinuté na dřevěných paličkách. Krajkářka by se neobešla bez špendlíků, které přidržují okraje krajky a pomáhají s vytvářením vzoru. Jakmile je práce hotová, zbývá již jen krajku natužit.