PERNÍKÁŘSTVÍ
Dana Holmanová z Třebihoště na Královédvorsku
Nositelka ocenění Zlatý kolovrat 2011 za zdobený perník
Dana Holmanová vystudovala literární historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a řadu let pracovala jako archivářka Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech u Libáně. Tvorbě uměleckých perníků se věnuje od roku 2001 a při jejich zdobení vychází z tradičních motivů a vzorů, které rozvíjí a obohacuje svou invencí i výjimečným výtvarným citem. Stále hledá nové cesty a možnosti zpracování perníkového těsta s použitím nových a originálních technik zdobení. Její specialitou jsou skládané perníky, které vytváří spojováním jednotlivých motivů do větších kompozičních celků a plastických obrazů. Zcela ojedinělá je její technika zdobení za použití klasické bílé polevy a modrotisku, tvarovaných plátků včelího vosku, proplétaných zlatých nití nebo využití kukuřičného šustí. Společně s perníkářem Alešem Vostřezem vytvořili bílý perník, který kombinuje dva tradiční perníkářské postupy. Perník upečený v dřevěné formě se zdobí cukrovou polevou. Kromě Muzea perníku a pohádek v Rábech u Pardubic dlouhodobě spolupracuje s Krkonošským muzeem v Jilemnici a ve Vrchlabí, s Památníkem Karla Václava Raise v Lázních Bělohrad nebo s Muzeem betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Tvorbu Dany Holmanové můžete vídat na řadě řemeslných a folklórních akcí po celé republice i na samostatných autorských výstavách v muzeích a skanzenech, kde prezentuje perníkářské řemeslo jako takové, seznamuje návštěvníky s jeho bohatou historií, ikonografií a dalšími zajímavostmi. Zdobené perníčky Dany Holmanové jsou známé i v zahraničí. Vystavovala a předváděla výrobu v německém Marienbergu, polském Krakově a Svídnici, slovinské Radovlici a na dalších místech. Své bohaté zkušenosti předává zájemcům na speciálních kurzech a pravidelně připravuje tvůrčí programy pro děti mateřských a základních škol.
Perníkářství
První zmínky o výrobě perníku v oblasti střední Evropy pocházejí ze 13. a 14. století, zejména z bohatých německých měst. První zmínka u nás se váže k roku 1335, kdy se v Turnově prodával perník při posvícení. V této době patřil k luxusnímu zboží, perníkářů nebylo mnoho, proto se prodával ve větších městech nebo na vzdálenějších trzích. K rozvoji perníkářství dochází od 2. poloviny 17. století a postupně se dostává k širším vrstvám obyvatelstva. Svého vrcholu dosáhla perníkářská výroba v polovině 19. století, od té doby začala ustupovat cukrářské výrobě. Perníkářské dílny se přeměňovaly na cukrářské a na počátku 20. století výroba perníků téměř zanikla. Díky tomu dochází i ke změnám v procesu jejich výroby. Motivy na dřevěných formách se zjednodušují, začínají se používat obrysové kovové formy, perníky se zdobí papírovými obrázky nebo cukrovou polevou, tak, jak je známe dnes. Základem těsta na výrobu perníků je mouka, žitná nebo pšeničná, med či sirup a koření, především anýz, skořice, fenykl, hřebíček, badyán a pepř. Těsto se nechávalo několik dní až týdnů v chladu uležet. Každý perníkář měl svoji recepturu, která se v rodině předávala z generace na generaci.