TRADIČNÍ KOŠÍKÁŘSTVÍ

Zuzana Tilajcsiková pochází z Mělnicka, z regionu, kde má pletení dlouhou tradici. Od poloviny 20. století v Mělníku působilo Košíkářské družstvo, kam také po vyučení v oboru „pletařka nábytku a košíkářka“ nastoupila a pracovala tu až do jeho zániku. V roce 1997 založila vlastní košíkářskou živnost. Momentálně se zaměřuje na tradiční výrobky z vrbového proutí. Paní Zuzana při své práci využívá neloupané zelené a hnědé proutí především na koše na brambory nebo seno. Z loupaného bílého a červeného proutí plete koše na prádlo, proutěné truhly, nůše nebo košíky. Kombinace barev na jejích výrobcích vždycky zaujme. Paní Zuzana se věnuje také výrobě pro aranžérské firmy, bytové i filmové architekty. Košíkářské výrobky také opravuje a restauruje. Své zkušenosti předává na rukodělných kurzech pro lektory odborných škol, sociálně terapeutických dílen nebo domů mládeže. Je autorkou několika filmových dokumentů věnujících se pletení košů a účastní se i trhů a jarmarků.

Tradiční košíkářství

Základním materiálem pro výrobu košíků je vrba, běžně se vyskytovalo několik druhů. Většina košíkářů si vrby pěstovala sama, ale část také vykupovala od dalších pěstitelů. Na začátku jara se proutí po vyžnutí roztřídilo a usušilo. Takto mohlo zůstat uskladněné několik let, ale když byl jeho nedostatek, mohlo se z něj plést hned. Běžné košíkářské výrobky měly hnědou barvu. Té se docílilo máčením proutí v horké vodě. Výrobky pro domácnost se naopak pletly z bílého proutí, které se získalo loupáním kůry na jaře a bělením na slunci.