KERAMIKA, FAJÁNS
Antonín Mošťek z Vlčnova
Nositel tradice lidových řemesel 2001 za výrobu fajáns a Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje 2014
Do učení pan Antonín nastoupil v Družstvu umělecké výroby - Lidová tvorba v Tupesích. Po vyučení získával zkušenosti v dílnách v Tupesích, Strážnici a Ratíškovicích. V roce 1968 nastoupil do keramických dílen Oblastního střediska Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Uherském Hradišti. Spolupracoval zde s významnými keramiky Jaroslavem Petrášem, Ladislavem Znojem nebo Jaroslavem Vlčkem. Zhotovoval výrobky podle návrhů výtvarníků, ale dostal také příležitost realizovat své návrhy. V roce 1972 obdržel titul Mistr lidové umělecké výroby. Od roku 1979 pracoval ve Vlčnově jako vedoucí fajánsérské dílny ÚLUV. Z vlčnovské dílny pocházejí repliky historické habánské a lidové tvorby, současná díla inspirovaná těmito vzory i autorská produkce. Sortiment výrobků zahrnuje jídelní i čajové soupravy, svícny, džbány, vázy a další užitkové a dekorační předměty. Ve figurální tvorbě se Antonín Moštěk inspiroval náměty ze svého blízkého okolí. Zejména na rozměrných svícnech lze spatřit například skupinu z vlčnovské jízdy králů. Jeho práci můžeme obdivovat na četných jarmarcích a trzích u nás i na Slovensku. Antonín Moštěk posunul tvar a dekor fajánsí blíže současným spotřebitelům. Za svoji zručnost, invenci a nadání byl v roce 2001 jako jeden z prvních výrobců oceněn titulem ministra kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. V roce 2014 mu byl udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.
Výroba fajánsí
Výrobu fajánsí přineslo na Moravu ve druhé polovině 16. století reformní křesťanské hnutí novokřtěnců, známé také jako Habáni. Bíle polévaná a pestře malovaná keramika s výrazným renesančním dekorem se těšila velké oblibě ve šlechtickém prostředí. Na venkov fajáns proniká v 18. století. V selských i městských domácnostech sloužila k reprezentativním účelům. Po bitvě na Bílé hoře se uzavřené komunity Habánů přesunuly na Slovensko. Znalost výroby fájansí s jejich odchodem nezanikla. Širokou škálu ornamentů a barev na keramickém sortimentu obohatily naopak moravské i slovenské lidové motivy. Výroba fajánsí ve druhé polovině 19. století postupně zanikala, ale již na jeho konci se objevily snahy o pozvednutí produkce. Typickým znakem fajánsí je malování vodou ředitelnými barvami na bílou krycí glazuru. Motivy se malovaly štětci různých velikostí. Dlouhý a tenký se používal na konturování, silnější na malování lístků, kratší a silnější na růže.
