TRADIČNÍ KOŽEDĚLNÁ VÝROBA

Kožeťuci z Kunčiny na Svitavsku to jsou Míša a Standa Šimonovi. Když se potkali, chtěli spolu hlavně být, růst a tvořit – a tak Standa začal řezat destičky a Míša na ně malovala obrázky Bouzova. Jak sami říkají, nic neplánovali, vše je potkalo. Nechali se unášet okolnostmi a srdcem. Objevili pozemek s krásnou zahradou a dobrými sousedy. Postavili si na něm stan, a když se blížil podzim, tak i dvě unimobuňky, ve kterých nakonec vydrželi 11 krásných let. Ve skromných podmínkách tvořili doslova na kolenou. Postupně ale potřebovalo jejich řemeslo větší prostor, začali tedy stavět dílnu a po ní i dům. Dalším mezníkem v tvorbě Šimonových byly první návštěvy historických festivalů v zahraničí, jejichž atmosférou byli okouzleni. Pustili se i do větších věcí, vyráběných původními postupy zpracování kůže a spadajících do různých hostorických období. Na světě byly první tašvice, nátepníky, čutory a souběžně vznikala nová technika zdobení. Výrobky Šimonových, jako součást prezentace českých řemesel, můžete vidět například v centru Prahy v Karlově ulici nebo ve Zlaté uličce. Zahlédnout je můžete i v některých pohádkách a historických filmech. V současnosti zdobí i galerii Nakřivo na hradě Křivoklát. Kožeťuci Šimonovi pravidelně navštěvují významné historické festivaly v zahraničí. U nás se s nimi můžete potkat na historických městských slavnostech například v Kadani, v Hradci Králové, v Plzni a dalších městech, ale srdcový je pro ně právě Křivoklát.

Kožedělná výroba

Kůže patří k přírodním materiálům, který se využíval již v období pravěku. Její zpracování se postupně specializovalo a v pozdějších stoletích se z původních výrobců stali řemeslníci. Se zakládáním měst se objevují koželuhové, sedláři, uzdaři i řemenáři, později kožešníci a ševci. Kožené výrobky se rovněž zdobily. S pomocí raznice, kladívka, nožíků a dalších nástrojů vytvářeli řemeslníci na kůži různé ornamenty, využívalo se proplétání a šněřování. Zdobení se  uplatnilo například při výrobě opasků, náramků, sedel a podobně. Řemeslný charakter si kožedělná výroby udržela až do poloviny 19. století, kdy se modernizovala zaváděním nových technologií a pro většinu výrobků se uplatnila tovární výroba. Zboží bylo levnější a o výrobky řemeslníků přestal být zájem.