PERNÍKÁŘSTVÍ a ŘEZBÁŘSTVÍ, VYTLAČOVANÝ PERNÍK

Pana Aleše k perníkářství přivedla jeho manželka Martina. Profesionálně se výrobě vytlačovaného perníku z dřevěných forem věnuje od roku 2000. Přestože jsou jeho perníky vyráběné z medu, mouky a skořice, mají velmi tvrdou strukturu a nejsou určené k jídlu. Při jejich výrobě se pan Aleš snaží, aby perníky dokonale kopírovaly tvar, který získají vtlačením do dřevěné formy. Ty si od roku 2005 vyřezává sám. Vždyť se také učil od opravdového mistra – držitele Zlatého Kolovratu a nositele tradice lidových řemesel z roku 2003 Ing. Oldřicha Kvapila. Aleš Vostřez dosud vyřezal zhruba dvě stovky forem. Mezi nejzdařilejší řadí figurkový betlém pro výstaviště Floria Kroměříž, mariánské náměty, Pražské Jezulátko a motivy se Svatou Rodinou. Účastní se ale také různých národopisných a dobových akcí po celé republice. Velmi úzce spolupracuje s Muzeem v přírodě Vysočina na Veselém Kopci. Pravidelně navštěvuje Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici nebo přehlídku řemesel v Chanovicích. Perníky pekl i na akcích v zahraničí, v Polsku, Holandsku a Spojených státech amerických. Od roku 2005 spolupracuje s Luďkem Šormem na projektu Perníková chaloupka v Rábech u Pardubic. Návštěvníci chaloupky tak vidí výrobu perníku v rámci prohlídkového okruhu.

Vytlačovaný perník

První zmínky o výrobě perníku v oblasti střední Evropy pocházejí ze 13. a 14. století, zejména z bohatých německých měst. První zmínka u nás se váže k roku 1335, kdy se v Turnově prodával perník při posvícení. V této době patřil k luxusnímu zboží, perníkářů nebylo mnoho, proto se prodával ve větších městech nebo na vzdálenějších trzích. K rozvoji perníkářství dochází od 2. poloviny 17. století a postupně se dostává k širším vrstvám obyvatelstva. Z tohoto období pochází dochované dřevěné perníkářské formy. V období baroka se objevují formy s náboženskými motivy, postavami dam a kavalírů, milostné scény, později charakter postav zlidověl, objevují se motivy plodnosti nebo ochrany. Svého vrcholu dosáhla perníkářská tvorba v polovině 19. století, od té doby začala ustupovat cukrářské výrobě. Perníkářské dílny se přeměňovaly na cukrářské a na počátku 20. století výroba perníků téměř zanikla. Perníkářské formy se zhotovují technikou negativního reliéfu ze dřeva z ovocných stromů, z hrušní, třešní či švestek.