Fragmenty rakouských dělostřeleckých raket z bojiště u Hradce Králové roku 1866
Vojáci polního dělostřelectva rakouské císařské armády dosáhli v době prusko-rakouské války roku 1866 značného respektu pro svoje odhodlání, preciznost a spolehlivost. V bitvách na území českých zemí proto vyhrávali nad pruským dělostřelectvem jeden střet za druhým i navzdory nepřátelským kanonům, které disponovaly nabíjením v zadní části hlavně pomocí klínového závěru.
Císařské dělostřelectvo se ale mohlo pyšnit i jednou z nejmodernějších zbraní, kterou byly rotační rakety. V armádě se jednalo o naprostou novinku, která zdokonalovala starší verze tyčových raket a v konečné podobě byla zavedena pouhý rok před válkou. Raketomet obsluhovalo celkem 5 mužů. Díky možnosti odpalování raket z lehkého a snadno rozebíratelného třínohého dřevěného stativu mohla být palba vedena velmi dynamicky.
Trubice motorů a hlavice rotačních raket s čtyř a šestiliberní ráží byly natřeny miniově červenou barvou. Podle druhu střely se rakety dělily na granátové, zápalné, kartáčové a osvětlovací. Zajímavé jsou například údaje o funkčnosti tohoto druhu munice. Nejpoužívanější čtyřliberní granátová raketa disponovala litinovou hlavicí o průměru 7,7 cm s délkou 15,4 cm. Dolet této rakety byl 1 425 m a u větší šestiliberní hlavice byl dolet 900 metrů. Výbuchem vzniklo 22 až 50 střepin, které zasypaly okruh 100 metrů od místa dopadu. Ze vzdálenosti maximálního doletu zasáhlo cílovou plochu o rozměru 15x15 metrů údajně 15 % zásahů. Na vzdálenost 550 metrů to bylo již 50 %. Dolet šestiliberní zápalné rakety s litinovou hlavicí o průměru 11,6 cm a délkou 17 cm činil 750 m. V hlavici čtyřliberní kartáčové rakety s doletem 225 metrů a s průměrem 7,6 cm a délkou 17,1 cm bylo celkem umístěno 21 olověných kulí.
Tažení v Čechách se zúčastnily pouze tři raketové baterie (celkem jen 24 raketometů) a právě z tohoto důvodu se po jejich palbě na bojištích dochovalo jen velmi málo pozůstatků. Unikátními exponáty jsou proto nově ve sbírkách Muzea východních Čech dva exempláře fragmentů explodovaných čtyřliberních granátových raket, resp. jejich trubicovitých motorů vyrobených z plechu. Obě trubice (u jedné se dochovala i část litinové hlavice) nalezl s detektorem kovů spolupracovník muzea Jan Potempa v rámci projektu „Jak nalézat a neničit“ a do sbírek je věnoval. Nález učinil v katastru obce Máslojedy, což svědčí o pravdivosti písemných pramenů o raketové palbě rakouských dělostřelců v době místních bojů v rámci bitevního dne 3. července 1866.
Konzervátorské práce na obou fragmentech pro muzeum zajistila firma Stratum služby s.r.o. a oba exponáty se v budoucnu stanou součástí nové expozice v Muzea války 1866 na Chlumu.
text: Mgr. Matouš Holas, Ph.D.
