Ve středu 14. srpna 2024 byli slavnostně oceněni řemeslníci z Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury. Titul "Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje za rok 2023" převzali při zahajovacím večeru Mezinárodního folklorního festivalu v Červeném Kostelci celkem čtyři ocenění:
- Zdeněk Fryml z Dobrého v oboru ruční výroba dřevěných jasanových lyží (cenu v zastoupení převzal pan Michal Martinek)
- Jarmila Haldová ze Sedloňova v oboru řezbářství, betlémářství
- Monika Lemberková z Hradce Králové za osobnost dlouhodobě působící v oblasti tradiční lidové kultury
- Jana Hladíková z Kopidlna za osobnost dlouhodobě působící v oblasti tradiční lidové kultury
Cena je udělována tvůrcům v oborech tradičních lidových řemesel a těm, kteří se významně zasloužili o jejich udržování a rozvoj za předchozí kalendářní rok. Nově je ocenění udělováno také významným osobnostem dlouhodobě působícím v oblasti tradiční lidové kultury. Smyslem je nejen ocenit dovednosti výrobců, ale také je podpořit, a tím přispět, k zachování tradičních technologií.
Za rok 2023 ocenění z rukou zástupců Královéhradeckého kraje převzali:
Zdeněk Fryml se narodil do tradiční truhlářské rodiny v orlickohorské obci jménem Dobré.
Truhlářskou živnost zde před ním vedl již jeho otec, děda i praděda. Vzhledem ke své vrozené zvídavosti, neposednosti a posedlosti stále něco vytvářet a vzhledem k tomu, že v truhlárně trávil většinu času, tak jen co se naučil prvním krůčkům, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Již od malička bylo jeho snem, přiblížit se dědovi, který ve své truhlárně zaměstnával až osm zaměstnanců a vyráběl vše, co bylo potřeba k životu v okolních horských vesnicích, včetně jasanových lyží.
Jako jeden z mála také přesně věděl, co chce v životě dělat, a tak vůbec neřešil jinou školu, než obor truhláře v SOU Jaroměř. Školu úspěšně absolvoval s výučním listem a jako jeden z mála, se truhlářské práci celý život věnuje. V roce 2018 se pan Fryml rozhodl, že konečně založí svou vlastní živnost a začne si plnit svůj dětský sen. Zpočátku vyráběl lyže sám, ale postupně přesvědčil i svého kamaráda, aby také nechal zaměstnání a vrhli se do výroby lyží naplno. Díky vzrůstající popularitě „jasanek“ se na pana Frymla postupně začínají obracet lidé i ohledně jiných výrobků, u kterých je kladen důraz na tradici, autenticitu a staré postupy. Jedná se například o dřevěné kostry pro karoserie auto veteránů, nebo nástroje a pomůcky pro jiná tradiční rukodělná řemesla, jako například řezbářská stolice, sedlářský koník, nebo rarita v podobě výroby surfového prkna do prašanového sněhu, které má v Japonsku více jak 100letou tradici. Pan Fryml je jedním z mála, který není ochotný slevit ze svých zásad o dobovou autentičnost, smysl pro detail, výběr vhodných a kvalitních materiálů a poctivou řemeslnou práci. Ctí pravidlo, že bádání a kusová poctivá řemeslná práce obohacuje daleko více než sériová práce čehokoliv za jakkoliv vysokou marži.
Za svou dosavadní práci byl již odměněn mnoha články v médiích včetně několika dokumentů v České televizi a také oceněním Živnostník a Srdcař roku, a to hned při jeho první nominaci. Díky jeho ochotě podělit se o své zkušenosti také pořádá mnoho přednášek pro veřejnost, ale i pro odborné školy včetně přednášek, jako například pro střední odborné učiliště neslyšících v HK, nebo dlouhodobou spolupráci se studenty ČVUT oboru design v Praze.
Jarmila Haldová se narodila v Praze do rodiny výtvarníků.
Otec Václav Havlík působil jako scénograf v divadle Spejbla a Hurvínka, v Ústředním loutkovém divadle a vyučoval loutkařskou technologii na Katedře loutkářství Divadelní fakulty pražské AMU. Matka Jarmila Havlíková se proslavila jako ilustrátorka a také se plně věnovala loutkařské tvorbě. V roce 1975 se Jarmila Haldová s rodinou přestěhovala do Sedloňova v Orlických horách.
Výtvarné dílo autorky je obsahově rozsáhlé. Lze jej rozdělit na výtvarné práce ze dřeva (figurální a reliéfní) a na práce malířské a grafické (například ilustrování pohádek či odborných publikací o rostlinách). Vedle řezby reliéfů se dlouhodobě věnuje vyřezávání loutek a hlavně betlémů. První větší celek vytvořila pro Okresní muzeum v Rychnově nad Kněžnou, kde v osmdesátých letech byla zaměstnána. Jde o takzvaný Soukenický betlém, kde vedle betlémské scény je zobrazeno kompletní zpracování lnu na plátno a jeho barvení. Nejrozsáhlejším dílem mezi betlémy je Třinecký betlém, ve kterém jsou např. k vidění dělníci čekající na autobus, který je odveze na směnu, zimní stadion a další výjevy z historie města. Desítky dalších větších nebo menších betlémů jsou roztroušeny mezi sběrateli po celé republice. Zúčastnila se také značného počtu výstav na mnoha místech v Čechách.
V současné době se zaměřuje na tvorbu pohádkových figurek, na hrdiny antických příběhů, vyřezává šachové figury, panenky a loutky. Náměty čerpá ze všední každodennosti života nebo z literárních a dramatických děl. Profesionální úrovní svých děl dalece přesáhla rámec regionu Orlických hor i hranic východních Čech.
Monika Lemberková se vždy z zajímala o lidové techniky a tradice.
Lidová tvorba je její srdeční záležitostí, „našla se v ní“ a pro její život hodně znamená. Od mládí aktivně pracuje v Klubu lidové tvorby – dnes Spolku lidové tvorby. Účastnila se klubových kurzů nejrůznějších technik, společných výstav, zvyšovala si kvalifikaci v kurzu paličkování při VSUŘ Praha.
Postupně se zapojila i do organizačních prací a už patnáctý rok je neúnavnou, iniciativní, nesmírně pilnou a převelice skromnou vedoucí Spolku, skutečnou jeho „duší“. Neúnavně organizuje a zajišťuje spolkové akce, výstavy, propaguje lidové techniky a účastní se krajkářských akcí nejen v České republice, ale i v zahraničí. Zajišťuje komunikaci s kulturními orgány města Hradec Králové – účastní se na jednáních a konferencích odboru kultury Magistrátu města Hradce Králové, vypracovává žádosti o granty, zajišťuje spolupráci s městským kulturním zařízením Adalbertinum, Muzeem východních Čech v Hradci Králové a dalšími kulturními organizacemi a spolky.
Věnuje se různým technikám: hlavně paličkování, ale i macramé, pletení – na jehlicích, na rámu. Háčkuje, vyšívá, maluje a batikuje hedvábí, vyrábí zvykoslovné předměty ze slaného těsta, z papíru, zdobí kraslice různými technikami – slámou, batikou, voskem, sítinou, oplétá je drátem. Umí pracovat s pedigem, tkát na destičce a mnohé další.
Jana Hladíková se narodila v Jičíně.
Po ukončení základní školy vystudovala Střední pedagogickou školu v Litomyšli, obor vychovatelství. V letech 1993–1998 absolvovala Technickou univerzitu v Liberci, Pedagogickou fakultu, obor učitelství pro 1. stupeň.
V rodině nebyl nikdo, kdo by se věnoval paličkování. Její babičky šily, háčkovaly a vyšívaly, maminka ráda pletla. Pravděpodobně z časopisů, které odebíraly, pak začala sbírat první informace o paličkování. Její zájem rostl natolik, že se přihlásila na Lidovou konzervatoř Východočeského kraje při Kulturním středisku v Hradci Králové, kde v letech 1986–1988 absolvovala čtyři semestry se zaměřením nejenom na paličkování, ale také tkaní, frivolitky, síťování, batiku, tenerife, zvykoslovné předměty, vyšívání a drhání. Pracovali také s kůží, kukuřičným šustím a se slámou. Ze všech technik, se kterými se na konzervatoři seznámila, ji nejvíce zaujalo právě paličkování, kterému se začala více věnovat a rozvíjet svou dovednost. V letech 1988–1989 proto zvolila nástavbu Lidové konzervatoře přímo v oboru paličkování, šitá krajka a korálky.
Nadšení a zájem o paličkovanou krajku se tak rozhodla využít i při své profesi učitelky a předávat dál dovednost, která má také na Jičínsku letité kořeny. Proto v roce 1989 představila vedení základní školy v Kopidlně záměr o zřízení kroužku paličkování. Při svém následném působení na ZŠ v Rožďalovicích také zde iniciovala vznik kroužku paličkování, který vedla od roku 2003 do roku 2009. Základům paličkované krajky se od roku 1989 naučilo na 150 dívek a žen z okolí Kopidlna a Rožďalovic a řada z nich v této činnosti pokračuje i nadále. Převážnou část své 38leté praxe s paličkováním spojila právě s aktivním předáváním svých zkušeností a dovedností.
Muzeum východních Čech v Hradci Králové vydalo souhrnnou publikaci, která dokumentuje jednotlivé oceněné cenou Zlatý kolovrat. První díl představuje držitele od roku 2002 do roku 2007, druhý díl vyšel na na konci roku 2020.
Obě knihy jsou k dostání v muzejním obchodě nebo v e-shopu zde: Zlatý kolovrat I., Zlatý kolovrat II.
Foto: Lukáš Vaníček , Královéhradecký kraj a archiv Regionálního centra pro tradiční lidovou kulturu Muzea východních Čech v Hradci Králové
Related Events
