Analýza pohřebiště z doby stěhování národů v Sendražicích má první výsledky

Hovězí vývar, mozková příhoda a móda na prahu doby historické!

Autoři: Pavel Horník, Milada Hylmarová, Jan Jílek, Věra Klontza, Miroslav Novák

V roce 2019 odkryli archeologové Muzea východních Čech v Hradci Králové šestici kostrových hrobů z konce 5. století našeho letopočtu. Většina z hrobů byla v duchu tehdejší doby vykradena. Výjimku tvořil hrob náležící ženě ve věku 35 – 50 let. Překvapivě netknutý hrob obsahoval bohatý soubor nálezů mimořádné historické a umělecké kvality. Mezi nálezy vyniká čtveřice spon ze zlata a stříbra vykládaná polodrahokamy. Pokrývku hlavy zdobily dekorované zlaté terčíky. Žena měla při sobě také, skleněné korálky, železný nůž, kostěný hřeben, skořápky vajec a keramickou nádobu. Do srubové hrobové komory byla uložena spolu s menším zvířetem. Na dvojici spon umístěných v oblasti klína se dochovaly velké kusy textilu a kůží. Přestože zbývající hroby neušly vykradení i ony obsahovaly zbytky pohřebních milodarů, například krátký meč (sax), nože, skleněné a jantarové korálky, kovové součásti opasků a ozdobná kování bot nebo kostěné/parohové hřebeny.

Nesmírně cenné nálezy jsou dnes předmětem intenzivního studia, na kterém se podílí řada odborníků napříč mnoha vědními obory, například z Ústavu archeologie a muzeologie, oddělení klasické archeologie, Masarykovy univerzity, Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Archeologického ústavu AV ČR v Praze v.v.i., Hornického muzea v Příbrami, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze nebo Institutu Maxe Plancka v Jeně.

Zpracování nálezů přináší první výsledky

Na stříbrných sponách plátovaných zlatem z nevykradeného ženského hrobu se Heleně Březinové z Archeologického ústavu podařilo prokázat přítomnost nejméně dvou různých textilií. Jedna z látek patřila oděvu, který spony spínaly, druhá pak textilu, který mohl patřit kabátci nebo látce, kterou byla žena při pohřbu překryta. Na jejich výrobu je použita plátnová a keprová vazba z nití o průměru 0,3 – 0,6 mm. Na sponách byly také nalezeny zbytky kůže či kožešiny tvořící další součást oděvu zemřelé.

Z vykradeného hrobu č. 5 se dochoval jen železný nožík, korálky a keramická nádoba. Právě z ní odebrané vzorky potvrdily, že v nádobě bylo vařeno maso. Přítomnost některých druhů kyselin a tuků vede k závěru, že šlo o maso nějakého přežvýkavce. Ve vzorcích nebyly naopak zaznamenány látky, které by poukazovaly na přítomnost pokrmu rostlinného původu.

Z antropologického průzkumu vyplývá, že archeology odkrytých hrobech byli pohřbeni lidé ve věku 16 – 55 let. Pohlaví zemřelých se vzhledem k značnému poškození v důsledku vykradení hrobů, ke kterému došlo krátce po pohřbu, podařilo spolehlivě prokázat pouze v jednom případě, a to v nevykradeném hrobě č. 2. Zde byla pochována již zmíněná žena. Na základě dochované výbavy hrobů předpokládáme, že v hrobě č. 3 byl pochován muž a v hrobě č. 6 žena. Na kostech jedinců byly patrné artritické změny, které souvisejí s větší fyzickou námahou a případně vyšším věkem jedince. U jednoho z pohřbených zaujal antropoložku Miladu Hylmarovou výrazný asymetrický svalový reliéf na dolních končetinách. Jinými slovy, svaly na nohou měl tento člověk nerovnoměrně zatížené. Vzhledem k neúplnosti kostry vlivem vykradení příčinu neznáme, ale mohlo jít například o důsledek nějaké cévní mozkové příhody. U jednoho jedince byly na lebce a pánvi zjištěny stopy nádorového onemocnění.

Také další neduhy trápily obyvatele našeho území na konci 6. století, například kazy zubů nebo různá onemocnění poškozující klouby.

Na jaké další výsledky ještě čekáme?

Přesnější časové zařazení hrobů by mělo přinést radiokarbonové datování ostatků. Analýza poměrů izotopů uhlíku a dusíku přiblíží, jaký byl dominantní zdroj bílkovin každého jedince a zda se jeho jídelníček v průběhu života měnil. Pro změnu z poměru různých izotopů kyslíku rozeznáme jedince, kteří žili část života ve vzdálených regionech, kde byla výrazně odlišná úroveň srážek.

Významné výsledky očekáváme také z analýzy DNA, která proběhne ve spolupráci s Institutem Maxe Plancka v Lipsku a Ústavem archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity. Snad se dozvíme něco víc o příbuzenských vztazích zemřelých i to, odkud k nám přišli. Něco se můžeme dozvědět i o zvířatech, která tito lidé chovali. Chemické složení keramických nádob zas prozradí, jestli byly vyráběné v okolí nebo dovezené zdaleka.