Nositelem tohoto statku jsou Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Město Vamberk a Krajkářská škola Vamberk. Kulturní statky, které jsou na celorepublikovém seznamu, lze nominovat do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).
Za dobu existence a znalosti řemeslné techniky paličkování se na způsobu paličkování a používaném vybavení prakticky nic nezměnilo. Základní pomůckou pro práci krajkářky je tzv. herdule, tedy látková poduška, která se naplní pilinami nebo senem a má snímatelný potah. Mezi další nepostradatelné pomůcky patří soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Zatímco technologie výroby paličkované krajky je po staletí neměnná, krajka samotná procházela a prochází vývojem podle dobového vkusu a módy.
Znalost paličkování se na Vamberecko dostala po třicetileté válce, kdy zdejší panství připadlo šlechtickému rodu Grambů, původem ze zemí dnešní Belgie. V roce 1889 byla ve městě Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování a působí zde s nepřerušenou tradicí dodnes. Ve Vamberku se udržela tradice výroby lidových krajek až do 20. století, kdy z jejich bohatství čerpalo i družstvo Vamberecká krajka, zaměstnávající ve své době až 400 krajkářek, které realizovaly krajky od našich předních výtvarnic. Od devadesátých let minulého století se na propagaci krajkářství podílí město Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, respektive Mezinárodního setkání krajkářek a je spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. Díla uváděná na Bienále prokazují životnost starobylé techniky, která se dokázala prosadit i v současné době.
