PROHLÁŠENÍ MUZEA VÝCHODNÍCH ČECH V HRADCI KRÁLOVÉ ke třetímu výročí rusko – ukrajinské války
Přesně před třemi roky 24. února 2022 Muzeum východních Čech v Hradci Králové uvedlo do provozu tehdy čerstvě rekonstruovanou budovu hlavního odborného pracoviště v hradeckých Gayerových kasárnách. Byla to pro nás šťastná chvíle. Stejný den se však pro desítky milionů jiných lidí změnil v den smutku, rozhořčení a zejména utrpení. Ruská federace napadla sousední Ukrajinu a vypukl nejhorší konflikt od r. 1945.
První dny války kopírovaly invazi Československa ze srpna 1968 a prakticky shodná byla i ruská politická rétorika: Stejně jako dnes Ukrajinci jsme byli obviněni z fašismu podporovaného NATO a byli jsme proti své vůli „zachráněni“, abychom nemohli opustit zónu vlivu Moskvy. Vojenským násilím nutit slabší sousedy k poslušnosti a osobovat si právo o nich rozhodovat, je projev historického imperialismu, který v Evropě zůstal již jen Rusku.
V roce 1938 Adolf Hitler stejně nepravdivě obvinil Československo z genocidy Němců a z ohrožování Německa ve službách západních demokracií. Překroutil dějiny a naši zemi označil za umělý útvar na odvěkém německém území. Zcela identické lživé argumenty (genocida Rusů, odvěké ruské území) nyní použil Vladimír Putin vůči Ukrajině. Podobně jako v roce 1938, také nyní trvalo zpohodlnělému světu poměrně dlouho, než začal reagovat. Stejně jako tehdy nacistům, také Putinovu režimu se mezitím podařilo zahájit dezinformační a psychologickou válku vůči zbytku Evropy s cílem rozvrátit demokratické zřízení, podpořit odpůrce tamních vlád, rozdělit společnost, a tak své budoucí protivníky rozložit nebo alespoň oslabit. Není to v dějinách nic nového. Tehdy také některé státy Evropy přijaly tisíce uprchlíků z Německa či okupovaných území. Postupem doby i tehdy začali být uprchlíci na obtíž a v rozeštvaných a rozložených společnostech, typu naší druhé republiky, se stávali spolu s demokratickými kruhy (např. Karlem Čapkem), terčem útoků. Tehdy to byli Židé, Češi, Poláci…dnes Ukrajinci. Vše změnilo až peklo II. světové války a svět konečně pochopil, že se ho to týká.
Podle mezinárodní definice jsou muzea nejen vystavujícími paměťovými institucemi, ale také vzdělávacími a osvětovými centry. V případě MVČ navíc i vědecko-výzkumnou organizací, v níž, počínaje některými kurátory a konče ředitelem, působí vědci se zaměřením na dějiny 20. století. Jako apolitičtí historikové si můžeme dovolit nazývat věci pravými jmény a svědčit se znalostí soudobých i starších dějin, kdo je zde útočník hnaný imperiálními zájmy minulých století, a kdo bránící se oběť, byť v minulosti třeba i z části chybující, ale dnes neprávem očerňovaná. Připomínat také, že tato válka se nás bezprostředně týká. Je naším úkolem tuto osvětu šířit a být pevným majákem v moři emocí a pochybností. Proto na hradeckém majáku, Kotěrově budově MVČ i na pobočném Muzeu války 1866 na Chlumu, od 25. 2. 2022 vlají dvě vlajky – česká a ukrajinská. Česká je symbolem výjimečné situace a národní hrdosti, ukrajinská je symbolem naší čestně míněné podpory decimované zemi. Současně je to gesto úcty a solidarity s ukrajinskými zaměstnanci MVČ, uprchlíky, kterým jsme poskytli práci, dočasný domov a oni nám na oplátku přinesli nepopiratelný prospěch.
Víme, že žlutomodré vlajky na našch budovách vzbuzují emoce. Mrzí nás to. Naši pracovníci musí bohužel kvůli tomu velmi často čelit nevybíravým útokům některých spoluobčanů. Muzeum vlajkou na historické budově i v pobočném Muzeu války 1866 na Chlumu nikomu nevyhrožuje, nikoho neohrožuje, pouze stále vyjadřuje to, co kolektivně sdílela česká společnost před třemi lety. Vyjadřuje odborný vědecký názor opřený o historické prameny a fakta. Proto zde bude vlát, dokud nebude uzavřen co nejspravedlivější a trvalý mír. Věříme, že je již blízko a velmi přejeme ukrajinskému i ruskému lidu, aby to bylo co nejdříve. Našemu národu v tento den sám za sebe přeji, aby znovu nalezl onen pověstný nadhled a sebevědomí, udržel naši již historickou prozápadní a demokratickou orientaci a přestal se mezi sebou hašteřit. Pamatujme si naše vlastní dějiny a nedopusťme, aby se mohly znovu opakovat. Máme k tomu, bohužel, nemálo nakročeno.
doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D., ředitel
V Hradci Králové 24. února 2025
