Historická budova muzea na Eliščině nábřeží byla postavena v letech 1909-1912 podle plánů význačného českého architekta Jana Kotěry (1971-1923). Budova představovala architekturu nejen slavnostně reprezentativní, ale také účelovou, vytvářející podmínky pro provozní potřeby muzea.
Stavba byla provedena v režném zdivu z lisovaných, částečně glazovaných cihel, význačné architektonické detaily fasády, zejména plastická výzdoba, byly realizovány v omítce nebo jiných materiálech. Na jaře 1911 byly dokončeny ornamentální a figurální práce z pálené glazované hlíny včetně dvou alegorických figur sedících žen. Obě byly realizovány podle návrhu Stanislava Suchardy. Pravá socha má umístěnou menší bronzovou sochu v levé dlani. Tato bronzová socha znázorňuje mladíka osvobozujícího se z těsného krunýře, jenž představuje sevření města Hradce Králové josefínskými hradbami.
Předmětem sanační konzervace je tato 167 centimetrů vysoká bronzová socha. Průzkum na VŠCHT v Praze ukázal, že socha je vyrobena ze slitiny mědi, zinku a cínu, tedy nejedná se o typickou bronzovou slitinu (Cu-Sn). Socha je souvisle pokrytá černou a tmavě zelenou ušlechtilou patinou a divokou patinou světle zelené barvy. Patinu tvoří majoritně bazické sírany měďnaté – brochantit a antlerit.
Nyní v konzervátorské dílně probíhá mechanické odstraňování divoké patiny se zachováním patiny ušlechtilé, která má bariérový účinek proti dalšímu koroznímu působení. Po očištění bude následovat konzervace sochy mikrokrystalickým voskem. Socha bude následně navrácena do průčelí budovy muzea.
