Patent na jízdní kolo s klikami a pedály nasazenými na přední kolo získal v roce 1861 Francouz Ernst Michaux, synovec Pierra Michauxe. V roce 1867 předvedl Michaux na Světové výstavě v Paříži tento velociped veřejnosti a po velkém úspěchu zahájil sériovou výrobu. Velociped byl poháněn pedály nasazenými na předním kole, které mělo kvůli rychlosti větší průměr než zadní. Měl i brzdu působící na obvod zadního kola. Tvořil jej železný rám a dvě loukoťová kola se železnými obručemi. Lidově se mu říkalo kostitřas. V Čechách je vyráběli dnes neznámí zruční kováři a kolaři. Tři exempláře jsou uloženy i ve Sbírce Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Éra vysokých kol cca 1870-1890
Vysoké kolo bylo celokovové, místo kovových obručí byly vkládány do úzkých, dráty vyplétaných, ráfků obruče z gumové pryže. Páková brzda, umístěná u řídítek, působila shora na obvod předního kola. Pro dosažení vyšší rychlosti se zvětšovalo přední kolo a zadní zmenšovalo. Kvalitní technické úrovně dosáhlo vysoké kolo především v Anglii a také ve Francii. V Čechách proslavil vysoká kola Jan Kouhout, který je začal vyrábět na začátku osmdesátých let 19. století v Praze na Smíchově. Vysoká kola vážila až 15 kg a stála 120 zlatých (až tři měsíční platy dobrého řemeslníka). Jejich éru ukončil vynález tzv. bezpečného nízkého kola.
Na úvodní fotografii jsou členové Klubu českých velocipedistů pro Hradec Králové a okolí, 1895. Sbírka MVČ.
Druhá fotografie znázorňuje jízdní kolo Michauxova typu.
Na třetí fotografii je reklamní plakát. Sbírka Severočeské muzeum v Liberci.
