ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM NA ZANIKLÉM RYBNÍCE V PÍSKU U CHLUMCE NAD CIDLINOU
Rybníky jsou neodmyslitelnou součástí krajiny (nejen) východních Čech. Z tisíců vodních nádrží k chovu ryb, které byly zakládány od druhé poloviny 15. století a zejména v první polovině 16. století, se dochoval pouhý zlomek. Zaniklé rybníky lze však v krajině vystopovat jak na základě terénních pozůstatků, tak i studiem historických map. Nová zjištění může přinést i archeologický výzkum, jak dokládají nejnovější objevy v Písku u Chlumce nad Cidlinou.
Výřez z Müllerovy mapy z roku 1720. Červeně je zvýrazněna plocha Píseckého rybníka. Pro srovnání je vyznačen rybník Velkochlumecký (1) a Rudý sud (2).
Rybníky, umělé nádrže sloužící k chovu ryb, jsou neodmyslitelnou součástí krajiny východních Čech. Největší rozkvět rybnikářství nastává v závěru 15. a v první polovině 16. století, kdy na svých panstvích zakládá šlechta i města královská města rozsáhlé rybniční soustavy. Kromě samotných rybníků budují i související stavby v podobě kanálů a strouh. Nejznámnější je kanál opatovický napájející rybníky na pernštejnském pardubickém panství, méně známý je Labský náhon dodnes protékající západní částí Hradce Králové (Plotiště, Svobodné Dvory, Kukleny, Březhrad), který vedl vodu do v současné době již zaniklého Březhradského rybníka. Pozoruhodným technickým dílem je rovněž dodnes částečně existující náhon vedoucí od Bělče, který napájel několik rybníků u Svinar a Malšovic a pochází z počátku 16. století. Památkou na něj je i jméno dnešní ulice Náhon u Malšovic. Oba posledně jmenované náhony a rybníky na nich původně náležely městu Hradci Králové.
Mapa tak zvaného prvního vojenského mapování (60. – 80. léta 18. století) pěkně ukazuje rybníky Velkochlumecký, Písecký (červeně) a Kosický, které byly odděleny jen hrázemi. Po západním úseku hráze Píseckého rybníka dnes vede silnice.
V západní části našeho okresu, s přesahem do sousedního okresu Pardubice i přilehlé části Středočeského kraje se nacházela další pozoruhodná krajina rybníků na Cidlině a jejích přítocích. Již od konce 15. století vznikala chlumecká rybniční soustava s největšími rybníky Velkochlumeckým a jižněji položeným Rudým sudem (Rutvasem). Na počátku 16. století vznikly nad Velkochlumeckým rybníkem rybníky Písecký a Velký Kosický. Všechny tyto rybníky dnes již neexistují, byly zrušeny na konci 18. a v první polovině 19. století. Jejich pozůstatky v podobě hrází i přívodních kanálů a dalších pozůstatků jsou ovšem v krajině stále patrné. Po části hráze už uvedeného Velkochlumeckého rybníka dnes vede železniční trať a hráz Píseckého rybníka dnes slouží jako silnice. Podobných stop ovšem ve zdejší krajině nacházíme více.
V době II. vojenského mapování (polovina 19. století) byl již Velkochlumecký rybník zaniklý a rušeny byly i oba východněji položené rybníky, z nichž Písecký je zvýrazněn červenou barvou.
Na oblast Píseckého rybníka jsme zaměřili svoji pozornost v souvislosti se záměrem obce Písek vybudovat na jižní části jeho plochy nové sídliště rodinných domů. V prosinci loňského rohu zde proběhly první práce spočívající ve skrývce ornice a hloubení rýh pro některé sítě. Při těchto pracích se objevily terénní pozůstatky, které můžeme spojit právě s uvedeným Píseckým rybníkem. Ten ležel severně od obce. Třebaže svojí rozlohou asi 114 ha patřil mezi okolními rybníky k menším nádržím (jen pro srovnání Velký Kosický 164 ha, Velkochlumecký rybník 190 ha, Rudý sud 200 ha, dodnes existující Žehuňský 249 ha), jednalo se o rozsáhlou vodní plochu, zvláště porovnáme-li jí s plochou samotné vesnice.
III. vojenské mapování (70. – 80. léta 19. století) zachycuje krajinu u Chlumce již bez velkých rybníků. Jejich polohu prozrazují hráze, které většinou existují dodnes a jsou využity jako komunikace. Šipky označují hráze Píseckého rybníka. Jižnější z nich se stala objektem výzkumu.
Rybník byl chráněn lomenou hrází, jejíž západní část, která také tvořila hranici těsně navazujícího Velkochlumeckého rybníka, dnes využívá silnice z Písku do Mlékosrb. Jižní hráz, dlouhá asi 800 m, pak probíhala severně od vesnice nad menší vodotečí. Právě pozůstatky konstrukce této hráze, která se jinak v terénu jeví jako nevýrazná terénní vlna, se objevily při zemních pracích. Z hráze se dosud dochoval její základ tvořený nepropustným jílem, který měl zamezit prosakování vody. Od ní směrem k potoku a ke vsi vedla strouha sloužící jako bezpečností přepad, která se v ploše projevuje jako pruh temně zbarvené zeminy. Nejunikátnějším zjištěním je bezpochyby samotná dřevěná konstrukce výpustě. Takový typ památky nemá co do rozsahu a stavu dochování ve východočeské archeologii obdoby. Archeologický výzkum stále pokračuje.
Pohled z plochy bývalého Píseckého rybníka k západu k bývalé hrázi. Po ní vede současná silnice.
Pohled od východu na řez jižní hrází Píseckého rybníka. Plná červená čára ukazuje rozpoznatelné hrany jádra hráze z jílu. Čárkovaná linie zcela hypoteticky zobrazuje tvar původní hráze.
Pohled od východu na řez jižní hrází Píseckého rybníka.
Konstrukce výpustě rybníka.
