PETR SAMEK, PROČ/WARUM

 

...tož, člověk rád jde, člověk musí jít, když pán chce, smrti vstříc - píše Fráňa Šrámek s krutou ironií v jedné ze svých nejznámějších básní, a už bez ironie, s vážností až otřesnou pokračuje - však koní šetřte, prosím tisíckrát, to dobytče se strašně umí ptát, proč nesmí žíti víc ...

 

Šrámkův Raport vyšel ve sbírce Života bído, přec tě mám rád už v roce 1905, báseň tedy vznikla deset let předprvni světovou válkou, s níž je občas mylně spojována. Ty verše mi vytanuly při pohledu na Samkův obrazový cyklus. - Šrámek se narodil jedenáct let po "šestašedesáté" v Sobotce v Českém ráji. I tudy šla ta vojna a její hroby i pomničky jsou rozesety i tam. Láska k životu básníkovi diktovala mnohé další verše a ty se vymezovaly proti jakémukoli vraždění, proti jakékoliv válce.

 

Šrámkův voják i Petr Samek se ptají Proč? Ptají se tak i tisíce dalších lidí, co nesdílejí odpovědi vojevůdců-generálů, odpovědi monarchů, politiků a dalších mocných.

 

Padlí a zranění v šestašedesáté se počítali na tisíce, padlí ve světových válkách minulého století už na miliony. Po každé velké válce si lidé mysleli, že to byla už válka poslední, že se přece nikdo soudný už do žádné další nebude pouštět. A přece nenajdeme snad rok, kdy by se někde lidé nevraždili, ať ve válce vyhlášené, či nevyhlášené. Je snad vraždění a ničení hodnot v lidské povaze někde hluboko zakódované? Pokud ano, i tak je nutné tyto tendence, tyto instinkty potlačovat , dát vítězit rozumu. A tomu slouží i umění. Varuje a přitakává životu.

 

Zaheďme se do Samkova obrazového cyklu a zamysleme se nad ním. Myšlenky to nebudou přijemné, ale poučné. Varovné tázání snad nebude marné…

 

U nás často panuje přesvědčení, že se nás nic podobného tady a dnes netýká. To je pohled značně krátkozraký. Dívejme se, dívejme se po zorně a uvažujme. Nechoďme s klapkami na očích ani na duši. Nejen kolem umění.