Třicátá léta znamenala v Hradci Králové útlum městské zástavby. Jeden z největších a současně nejvleklejších záměrů této doby byl plán novostavby, dostavby nebo přestavby Spořitelny královéhradecké, která byla kromě městského bankovního domu také významným investorem veřejné výstavby. Provizorní dostavbu starého sídla na Velkém náměstí provedl v letech 1930–1931 Jan Rejchl, následně představitelé spořitelny plánovali novostavbu od Oldřicha Lisky. Následoval záměr spojit novostavbu spořitelny s novostavbou galerie, na což byla vyhlášena soutěž. Pak se staveniště přesunulo na místo někdejší Pražské brány, aby se nakonec záměr znovu vrátil na Velké náměstí. Celý dobře dokumentovaný příběh ale současně ukazuje, jak se proměnily někdejší korektní a kolegiální vztahy mezi architekty působícími v Hradci: architekti se napadali, pomlouvali, kradli si nápady a předli nejrůznější intriky. Složitá anabáze se dotkla skutečně skoro všech předních architektů činných v Hradci: Jana Rejchla, Oldřicha Lisky, Josefa Fňouka, Josefa Gočára, Aloise Kubíčka, Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma, Evžena Linharta, Václava F. Hofmana, Josefa Havlíčka, Karla Mahrly, Vladimíra Krcha či Vladimíra Zkárejse. Veškeré plány se ukázaly problematické také z památkového hlediska, což dokládá korespondence s památkovým úřadem, do níž se vložil Zdeněk Wirth, a intervence Klubu přátel starého Hradce. Přednáška zrekonstruuje tuto málo známou anabázi a bude se věnovat vztahům mezi jednotlivými architekty a jejich proměnami, což vrhá nové světlo na interpretaci meziválečné architektury Hradce Králové.
Konec idylických časů: Spor architektů o novostavbu Spořitelny královéhradecké v letech 1930–1940
Přednáška se bude zabývat více než desetiletou snahou o dostavbu nebo výstavbu nové budovy Spořitelny královéhradecké.
Related Events
