O muzeu

Historie budovy

Historická budova byla postavena v letech 1909-1912 podle plánů význačného českého architekta Jana Kotěry (1871-1923). Projekt vznikal v letech 1905 až 1908 na objednávku muzejního kuratoria (správní výbor muzea) a jeho konečná verze představovala architekturu nejen slavnostně reprezentativní, ale také účelnou, vytvářející i nezbytné podmínky pro provozní potřeby muzea. Architekt Kotěra zde uplatnil asymetrickou dispozici. Půdorys budovy založil na schématu latinského kříže se zkráceným vstupním ramenem doplněným konkávně projektovanou střední částí a rampou, severní křídlo je oproti křídlu jižnímu posunuté směrem k řece a jejich osy se míjí.

V suterénu byly navrženy dílny, místnosti pro technologické sbírky, šatny a umývárny, skladiště, kotelna, byt domovníka, lapidárium a dílenský dvůr. V přízemí byla situována velká čítárna s 62 místy u stolů, knihovna, ředitelna, vestibul, šatna a velký amfiteatrálně upravený přednáškový sál s 200 sedadly, galerií a místností pro přednášejícího. Expoziční sály prvního patra určené pro sbírky uměleckoprůmyslového muzea a druhého patra pro sbírky historického muzea byly zpřístupňovány postupně, jak byl dokončován výstavní mobiliář. V obou patrech byly navrženy ještě místnosti pro kustody a skladiště. Do třetího patra Jan Kotěra umístil fotografický ateliér s horním osvětlením, temnou komoru, několik laboratoří a konzervační sál.

Výstavba jedné z nejkrásnějších královéhradeckých budov probíhala velmi rychle. Na počátku května 1909 byly zahájeny výkopy, 22. srpna 1910 již bylo hotovo třetí patro, práce na kopuli se podařilo ukončit 13. září 1910. Stavba byla provedena v režném zdivu z lisovaných, částečně glazovaných cihel.

Na jaře 1911 byly dokončeny ornamentální a figurální práce z pálené glazované hlíny, včetně dvou alegorických figur sedících žen. Obě byly realizovány podle návrhu Stanislava Suchardy a představují město Hradec Králové v dobách své největší slávy. V roce 1912 budovu doplnily skleněné vitráže ve vestibulech a na schodišti podle návrhu Františka Kysely.

Další úpravy pokračovaly po I. světové válce. V roce 1931 ozdobila kopuli ve druhém patře první mozaika, kterou provedl malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem. Zbylé tři byly realizovány až na počátku 40. let 20. století malířem Aloisem Kloudou. Všechny byly zhotoveny podle pastelových kreseb Jana Preislera. V lednu 1934 byl na schodišti do druhého patra instalován světelný stojan, který byl podle návrhu Jana Kotěry zhotoven v dílnách Mistrovské školy zámečnické Státní průmyslové školy v Hradci Králové. Celý projekt byl dokončen v červnu 1934 instalací velké fontány před budovou muzea, která je společným dílem státních průmyslových škol (Státní odborné školy v Supíkovicích, Státní průmyslové školy v Kladně, odborného závodu L. Červinka v Kralupech, Škodových závodů v Hradci Králové). Mistrovská škola zámečnická má hlavní podíl na dokončovacích pracích cizelérských, kovářských a instalačních. Autorem návrhu byl rovněž architekt Jan Kotěra, který navrhl i většinu vnitřního zařízení, včetně čítárny a přednáškového sálu.

Muzejní budova byla v roce 1995 prohlášena národní kulturní památkou a prošla v letech 1999-2002 rozsáhlou vnitřní rekonstrukcí. Další rekonstrukce v letech 2018-2019 se zaměřila především na plášť budovy. Nejvýraznějším zásahem bylo zpřístupnění terasy u kopule na střeše muzea. Nové nátěry oken, očištění cihlového zdiva a vnitřní výmalba sálů a vestibulů měly, podle slov památkářů, vrátit budově vzhled, který ji původně vtiskl architekt Jan Kotěra.

Historie muzea

Přímý podnět ke vzniku instituce muzea v Hradci Králové dal představitelům města výstavní výbor úspěšné výstavy starožitností a památností konané v létě roku 1879. Návrh byl 21. 5. 1880 městským zastupitelstvem schválen a stanovy muzea byly přijaty 6. 8. 1880. Město věnovalo muzeu své starožitné předměty a vyzvalo veřejnost, aby i ona rozmnožila jeho sbírky, které byly zprvu uloženy ve dvou místnostech reálky.

Součástí muzea se staly také cenné městské památky uchovávané dosud na radnici - tzv. Eliščin pás, gotické lžičky, ciborium, nástroje z královéhradecké mučírny a sbírka vzácných hudebních rukopisů bývalých královéhradeckých literátských kůrů.

Roku 1884 se pak sbírky přestěhovaly do bývalé kaple sv. Václava v domě č. 33 na Velkém náměstí, kde je návštěvníci mohli poprvé zhlédnout v neděli 1. 2. 1885. Největší zásluhu na jejich uspořádání měl náměstek starosty, tiskař a nakladatel Ladislav Jan Pospíšil. Další významnou osobností byl Ludvík Domečka, který sbírky spravoval v letech 1895–1937.

Muzeum také zahájilo svou odbornou a ediční činnost, soustřeďovalo dostupné informace o městě a věnovalo se zejména archeologickému výzkumu regionu. V roce 1896 byla instituce rozdělena na dva samostatné ústavy: Městské historické muzeum a Průmyslové muzeum pro severovýchodní část Království českého.

Sbírky průmyslového muzea byly přeneseny do školy pro umělecké zámečnictví spolu s muzejní čítárnou. V roce 1899 byla v domě č. 33 otevřena nová expozice věnovaná památkám na prusko-rakouskou válku 1866. Pro stále se rozšiřující sbírky byla na žádost muzejního kuratoria v letech 1909–1912 zbudována v centru města nová muzejní budova dle návrhu architekta Jana Kotěry. Město Hradec Králové tak získalo na břehu řeky Labe jedinečný monument zcela podřízený výstavním požadavkům doby, dnes od roku 1995 hrdě nesoucí přídomek národní kulturní památka.

V meziválečném období vznikla v Hradci Králové další muzea (např. župní pedagogické) a především v roce 1939 přírodovědecké. Po druhé světové válce byla všechna muzea sloučena v jediný ústav. Ten se v roce 1959 stal krajským muzeem, které poté několikrát změnilo svou organizaci, náplň práce i název a od roku 1974 (po sloučení s obdobným pardubickým pracovištěm) působilo jako Krajské muzeum východních Čech.

Od roku 1991 (po opětovném osamostatnění Východočeského muzea v Pardubicích) nese současný název. V devadesátých letech 20. století působilo muzeum jako příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky.

Dnes je Muzeum východních Čech v Hradci Králové největší a nejvýznamnější muzeum v Královéhradeckém kraji a má celokrajskou působnost. Od roku 2001 je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem. V současné době má muzeum v archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkách přibližně 3 000 000 sbírkových předmětů, včetně předmětů zařazených do doprovodné dokumentace. Muzeum také spravuje areál a expozice Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové.

Historie přírodovědeckého muzea

O založení samostatného přírodovědeckého muzea usiloval v Hradci Králové již roku 1878 profesor hradecké reálky Dr. A. Hansgirg. Organizovaná sběratelská i výstavní činnost muzejního charakteru v oborech přírodních věd se začala rozvíjet na půdě přírodovědecké sekce „Zemědělského ústavu pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech“, založené v roce 1933. Sekce sdružovala široký počet regionálních vlastivědných pracovníků, aktivními členy byli i přední botanici, zoologové a geologové, kteří rozvíjeli systematickou terénní činnost a spolupracovali na vědeckém zpracování materiálu.

Předsedou sekce se stal rodák z Boharyně, profesor Karlovy Univerzity, František Ulrich, jehož mineralogické sběry se později staly základem geologických muzejních sbírek. Skupina nadšených mladých botaniků, mezi nimi např. K. Prokeš, V. Kafka, Dr. E. Hadač, B. Válek a mykolog Dr. F. Smotlacha budovala herbáře Zemědělského ústavu a organizovala botanický výzkum regionu. Do budování přírodovědeckých sbírek se zapojil zejména jednatel sekce, učitel na jednotřídce v Brtvi u Lázní Bělohradu, sběratel Vítězslav František Hlaváč (nar. 19. 8. 1899 v Lázních Bělohradě, zemř. 19. 4. 1959 v Klášteře nad Dědinou). Byl jedním z badatelů 1. poloviny 20. století, kteří se snažili rozvíjet po vzoru Národního muzea v Praze regionální přírodovědný výzkum. Inspirován zřejmě Fričovým muzeem, které bylo v roce 1904 otevřeno v Lázních Bělohradě ,zakládal již od studentských let sbírky přírodnin, se kterými seznámil širší veřejnost nejprve na výstavách ve školní budově a Fričově muzeu v Lázních Bělohradě (1921, 1922) a později (1924) zpřístupnil sbírky trvale v soukromém Hlaváčově muzeu. V té době měly jeho sbírky již na 10 tisíc položek přírodnin.

V. Hlaváč byl společně s F. Ulrichem iniciátorem popularizačních výstav v Hradci Králové. V budově Agrární záložny (nyní Česká spořitelna naproti hotelu Grand) - sídle Zemědělského ústavu - byly v letech 1934-1938 uspořádány například výstavy hub, dravého ptactva, dekoračních kamenů, lišejníků, domácích a cizokrajných dřev a výstava o chovu bource morušového.

Snahy o zřízení přírodovědeckého muzea v Hradci Králové byly završeny uvolněním budovy staré radnice na Malém náměstí, kde bylo Přírodovědecké muzeum slavnostně otevřeno 2. července 1939. Jeho kustodem a ředitelem se stal V. F. Hlaváč. Podle tehdejších představ sloužilo hradecké přírodovědecké muzeum k vystavování a uchovávání výjimečných přírodnin, exotů a rarit. Sbírky muzea byly zpřístupněny dobově obvyklou formou „otevřených depozitářů“ a k expozici byl vydán průvodce .Výstavní sbírky byly instalovány v šesti místnostech. V depozitáři byly však uloženy již dosti početné sbírky studijní. Kromě Hlaváčových sbírek fosilií a měkkýšů to byly např. kolekce od významných hradeckých osobností a jednotlivé dary milovníků přírody. Cenná byla například sbírka exotických motýlů a vycpanin od vrchního soudního rady I. Srdínka, sbírka motýlů bývalého okresního hejtmana J. Wolfa, čítající 86 zásuvek nebo petrografická sbírka veterinárního rady J. Soukupa.

Od roku 1946 vedl Městské přírodovědecké muzeum významný evropský entomolog Vladimír Balthasar. Založil dokumentární sbírky hmyzu, studijní sbírku ptactva a vajec. V roce 1946 se sloučilo Městské přírodovědecké muzeum s Městským uměleckoprůmyslovým muzeem. Na půdě nově vzniklého Krajského muzea našel odborné zázemí více než dvousetčlenný Přírodovědecký klub severovýchodních Čech, který navázal na osvětovou a odbornou práci přírodovědecké sekce zrušeného Zemědělského ústavu. V entomologické tradici pokračoval od roku 1957 Adolf Čejchan, který se zasloužil též o modernizaci pracoviště, zahájení ediční činnosti a systematické doplňování přírodovědecké knihovny.

Od konce 60. a zejména v 70. letech 20. století jsou sbírky přírodnin doplňovány v jednotlivých oborech (geologie, botanika, entomologie, zoologie) především vlastní výzkumnou činností profesionálních muzejních pracovníků, ale i plánovitými nákupy. Hlavním programem přírodovědeckého oddělení muzea se stává dokumentace a výzkum přírodních poměrů regionu. V zoologických oborech byla ichtylogem Karlem Lohniským založena a po dobu jeho téměř padesátiletého působení v muzeu dále rozvíjena studijní sbírka ryb, která se dnes řadí k nejvýznamnějším v ČR. K dlouhodobým rozsáhlým projektům patří i botanická a entomologická inventarizace chráněných území východních Čech a výzkum permokarbonských fosilních ryb v Podkrkonoší a Boskovické brázdě. Nové poznatky o přírodě regionu jsou od roku 1959 zveřejňovány v časopise Práce muzea v Hradci Králové (Acta Musei Reginaehradecensis s. A). V roce 1971 byla v historické budově muzea otevřena přírodovědecká expozice „Příroda severovýchodních Čech“, která tehdy patřila k prvním moderním expozicím přírody v Československu (zrušena byla v roce 1986). Výstavní činnost oddělení byla v 70. letech zaměřena na návštěvnicky úspěšnou cestopisnou tématiku (např. výstavy Expedice Himálája, Léky z šera pralesů apod.). Později byly výstavy orientovány na sbírky jednotlivých oborů (např. Krása tropů (obr), Zkameněliny východních Čech, Pestrá příroda, Svět minerálů, Život v pravěkých mořích, jezerech a močálech) nebo popularizaci ochrany přírody (Plachta, Příroda ve městě, Život ve starých stromech). V roce 1993 bylo po více než 55 letech přemístěno celé přírodovědecké pracoviště z budovy na Malém náměstí do objektu v Gayerových kasárnách.

Historie archeologické sbírky

I když je Hradec Králové prací K. J. Bienera z Bienenberku spojen přímo se základy české archeologie jako vědního oboru, spadají samotné počátky muzejní sbírky pouze do poloviny 19. století, kdy byly vybrané archeologické předměty uloženy na staré radnici. Z tohoto období se nám rovněž zachovaly zprávy o archeologických nálezech a situacích, jak je ve svých denících zachytil Moric Lüssner.

Vlastní budování archeologické sbírky je spojeno se jménem L. Domečky a jeho dalších spolupracovníků, kteří od konce 19. století až do 30. let 20. století zachraňovali archeologické nálezy v okolních cihelnách (např. Svobodné Dvory, Plotiště n. L., Předměřice n. L. atd.) a prováděli výzkumy na žárových pohřebištích lužické a slezskoplatěnické kultury (Dobřenice, Osice, Pouchov, Skalice, Třebešov atd.). Sbírka byla podstatně rozšiřována i záchranou archeologických artefaktů z prostoru starého města (nálezy z jímek) na místě novostaveb a při předchozím bourání hradeb. Odchodem zakladatelské generace na konci 30. let a ve 40. letech 20. stol. se přírůstky do sbírek stávají spíše ojedinělé a nastává čas pro jejich zpracování - v této době dochází k vyhotovení evidenčních knih II. stupně, ve kterých bylo zapsáno téměř 15 tisíc předmětů. Jednalo se o jednu z největších a nejkvalitnějších archeologických sbírek venkovského muzea v Čechách.

Další rozvoj nastává až v 50. letech, kdy v muzeu pracoval J. Tomský a na rozvoji sbírky se spolupodíleli jeho spolupracovníci (např. M. Richter, nebo J. Sochor). Nejvýznamnějšími přírůstky byly předměty získané při výzkumu v Lochenicích, Dobřenicích a některé předměty z akcí v Hradci Králové (např. domy proti Skuherskému, Labská kotlina atd.).

Nevídaný rozvoj archeologická sbírka zažila od konce 50. let, kdy je v muzeu zřízeno odborné místo archeologa, které se následně v r. 1969 transformovalo do podoby archeologického oddělení. Tím se podstatně rozšířila a zkvalitnila sbírková činnost novými akvizicemi pocházejícími z rozsáhlých záchranných a systematických výzkumů v rámci bývalého Východočeského kraje. Jmenujeme namátkou výzkumy v Jeřicích, Plotištích n. L., Opatovicích n. L., Hradci Králové, Tisové, Chrudimi, Jaroměři, Cerekvicích nad Bystřicí, Obědovicích atd.

Po roce 2000 se vzhledem k zaměření muzea a vzniku dalších odborných pracovišť soustředila odborná činnost na záchranné akce včetně výzkumů na trase dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Chlumcem nad Cidlinou a také na průzkum hradeckého intravilánu. I to se samozřejmě odrazilo na složení a přírůstku sbírkového fondu.

Sbírka archeologického oddělení obsahující dnes odhadem cca 500 000 položek je strukturována převážně podle lokalit, na kterých byl prováděn výzkum. Její význam spočívá především v nálezech z období mladší a pozdní doby kamenné, mladší až pozdní doby bronzové, halštatu (období lidu popelnicových polí) a doby římské, kde obsahuje nezastupitelné kolekce datovacího a srovnávacího materiálu východočeské provenience. Rovněž nálezy z doby slovanské a středověku v ní mají svoji významnou úlohu chronologického a typologického oborového vodítka.

Ukázky předmětů archeologické sbírky muzea rozdělené podle období a materiálu.

Archeologické služby

OBLAST ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKOVÉ PÉČE

V souladu s ustanovením zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, je AO MVČ v Hradci Králové oprávněno:

poskytovat informace o výskytu, rozsahu a povaze území s archeologickými nálezy (dále jen ÚAN)
zpracovávat vyjádření pro potřeby správních řízení (např. územního a stavebního řízení), které je vedeno v území s archeologickými nálezy nacházejícím se mimo prostor městských památkových rezervací, městských a venkovských památkových zón, areálů kulturních památek a jejich ochranných pásem (tato vyjádření zpracovává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Josefově).
zpracovávat podklady pro potřeby územního plánování, kde je nutno zohlednit výskyt archeologických nálezů.
zpracovávat územní studie zaměřené na analýzu dopadu terénních a stavebních zásahů v území s archeologickými nálezy.
provádět archeologické výzkumy - archeologické oddělení MVČ je na základě povolení Ministerstva kultury oprávněno provádět archeologické výzkumy na území Královéhradeckého a Pardubického kraje.

DOPORUČENÍ PRO STAVEBNÍKY (INVESTORY, VLASTNÍKY ČI SPRÁVCE NEMOVITOSTI)

Při realizaci prací, jejichž součástí jsou zásahy pod úroveň stávajícího terénu, je třeba se informovat, zda jde o území s archeologickými nálezy (ÚAN), tedy o prostor, kde již byly jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy registrovány, případně o prostor, kde je možné vzhledem k přírodním podmínkám (např. konfiguraci terénu, geologickým, pedologickým a hydrologickým poměrům na lokalitě) či dosavadnímu historickému vývoji (osídlení bezprostředního okolí sledované lokality, případně historické zmínky o lokalitě) tyto nálezy s vysokou pravděpodobností očekávat.

Nutnost informovat se o povaze stavbou (či jinou činností) zasaženého území vyplývá z ustanovení § 22 zákona č. /1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění:

(2) Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.

Informaci o výskytu a rozsahu ÚAN poskytne stavebníkovi (investorovi, vlastníkovi či uživateli nemovitosti) organizace, která je v daném prostoru oprávněna provádět archeologické výzkumy - tedy např. Muzeum východních Čech v Hradci Králové – archeologické oddělení.

V případě, že se bude daná akce realizovat v ÚAN, uzavře organizace, která je oprávněná provádět v dotčeném území archeologické výzkumy, s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti dohodu o provedení záchranného archeologického výzkumu (dále jen ZAV) - formulář pro uzavřené dohody o ZAV ke stažení

podle charakteru stavby a jím dotčeného prostoru lze výzkum provést jak před zahájením stavby, tak v jejím průběhu, nicméně toto bude nutno posuzovat zvlášť pro každý jeden konkrétní stavební záměr.
způsob provedení záchranného archeologického výzkumu bude - po odborném posouzení charakteru stavby a jím dotčeného prostoru - konkretizován ve výše zmíněné dohodě, přičemž na provedení záchranného archeologického výzkumu je nutné vytvořit dostatečnou časovou - a v případě staveb realizovaných za účelem podnikání - i finanční rezervu.

Z výše uvedeného vyplývá, že:

archeologický výzkum se odvíjí od povahy stavby a na základě fundované projektové přípravy konzultované s archeologickým pracovištěm, lze ovlivnit jak jeho rozsah, tak samotný průběh

dohodu o provedení ZAV je třeba uzavřít v takovém časovém předstihu, aby jím byly další stavební (či jiné) práce limitovány jen v rozsahu nezbytně nutném.

Oznámení o archeologickém nálezu mimo archeologický výzkum

Postup při archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, je upraven ustanovením § 23 a § 23a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění.

Archeologický nález mimo archeologický výzkum lze učinit:

při stavebních (či jiných) pracích, kde archeologický výzkum ještě nezapočal nebo byl opomenut - v tomto případě je nutné neprodleně se obrátit na muzeum neboArcheologický ústav a požádat zde o provedení výzkumu. S nálezem ani s prostorem, kde se nachází, nesmí být do příjezdu archeologa nijak manipulováno.
na povrchu, např. na poli, zahradě, v lese apod. - zde je žádoucí nález odevzdat do krajského muzea, zde Muzeum východních Čech v Hradci Králové, neboť jde o majetek kraje, byť nalezený na soukromém pozemku.

DOKUMENTY KE STAŽENÍ

Charakteristika muzea

Počátky muzea v Hradci Králové spadají do roku 1880, kdy bylo založeno městské muzeum. Poprvé byly sbírky otevřeny veřejnosti v únoru 1885 v kapli sv. Václava v domě čp. 33 na Žižkově náměstí. Roku 1939 vzniklo v Hradci Králové také přírodovědecké muzeum. Obě muzea byla sloučena r. 1946. Muzeum pak během 2. poloviny 20. století různě měnilo název, zřizovatele i teritoriální působnost, která po určitý čas zahrnovala celý východ Čech.

Dnes je Muzeum východních Čech v Hradci Králové příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem a má celokrajskou působnost. V řadě činností však hranice kraje i nadále překračuje. Patří do desítky největších muzeí v České republice. V archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkových fondech muzeum spravuje na 3 miliony sbírkových předmětů, včetně těch, které jsou zařazeny do doprovodné dokumentace. Muzeum je již desítky let zapsanou vědecko-výzkumnou organizací a ve své činnosti spolupracuje s muzei a univerzitami po celé Evropě. Muzeum je Regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu Královéhradeckého kraje, plní úkoly krajských konzervátorských a restaurátorských dílen, krajského digitalizačního centra pro muzea a galerie, Centra kreativního muzejnictví Královéhradeckého kraje, koordinuje v Královéhradeckém kraji legální formu detektorového archeologického průzkumu a plní ještě celou řadu úkolů pro celé území kraje či s přesahem mimo něj. Jako archeologická organizace také realizuje řadu záchranných výzkumů.

Stovka kmenových a kolem osmi desítek externích zaměstnanců pracuje v Hradci Králové v Historické budově na Eliščině nábřeží, kterou pro tehdejší městské muzeum navrhl Jan Kotěra, a zejména v Hlavním odborném pracovišti v aerálu Gayerových kasáren. Další zaměstnanci pracují ve Stěžerách. V celém Královéhradeckém kraji pak muzeum provozuje řadu depozitárních budov.

Vedle otevřených depozitářů v Gayerových kasárnách má muzeum aktuálně pouze jednu výstavní budovu (Historická budova v Eliščině nábřeží), kde provozuje dlouhodobou expozici o dějinách Hradce Králové a ročně cca 10 až 15 tematických výstav. Na rok 2026 je však plánováno otevření celé nové a rozsáhlé budovy historicko-přírodovědeckého muzea v areálu Gayerových kasáren. Muzeum také pořádá řadu kulturních a společenských akcí, vydává publikace i časopisy, organizuje odborné konference a semináře, realizuje řadu vzdělávacích programů pro školy, atp.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové se snaží být moderním vyspělým muzeem evropského formátu, které se aktivně podílí na budování občanské demokracie v České republice.

Vedle dlouhodobých expozic muzeum pořádá ročně přibližně 10 až 15 tematických výstav a řadu dalších kulturních a společenských akcí, vydává periodické i neperiodické publikacea organizuje odborné konference a semináře.

Roku 1993 se opět stalo součástí muzea též Muzeum války 1866 v obci Chlum. Původní Válečné muzeum 1866 bylo založeno roku 1936 a mělo připomínat události prusko-rakouské války a také její rozhodující bitvu u Hradce Králové. Do r. 1956 bylo pobočkou hradeckého muzea. Pro nacistické okupanty a později pro komunistický režim nezapadala prusko-rakouská válka do jejich ideologického kontextu. Po roce 1948 bylo proto muzeum přejmenováno na Památník bitvy 1866 na Chlumu, jak začala být bitva u Hradce Králové označována ve snaze snížit její význam. Roku 2019 se muzeum vrátilo k důstojnému názvu Muzeum války 1866.

Historická část muzea byla otevřena v roce 1936. Nová přístavba byla vybudována v letech 2008–2010 a následně, v roce 2011 byla rovněž zrekonstruována stará muzejní budova, ve které je nyní projekční a přednáškový sál. Dne 31. 3. 2012 byla v muzeu pro veřejnost otevřena provizorní expozice prusko-rakouské války, již tehdy však doplněná o interaktivní a multimediální prvky a svým pojetím zohledňující všechny věkové a zájmové kategorie návštěvníků.

Od listopadu 2023 do června 2026 bude Muzeum války 1866 pro veřejnost uzavřeno, a to z důvodu přípravy zcela nové, moderní a technologicky rozsáhlé expozice.

Muzeum je také partnerem projektu Archeopark pravěku ve Všestarech. Projekt je realizován s cílem vybudovat komplexní areál archeoparku, který nabídne návštěvníkům jedinečnou expozici pravěku s názornými ukázkami dobových zvyků, řemesel a obyčejů. V rámci Archeoparku bude stávající „pravěká vesnice“ rozšířena na komplexní areál s novou budovou hlavní expozice pravěku, budovou venkovní expozice a ukázkami pravěkých staveb, jako je neolitický dům, eneolitický dům a expozice domácího zvířectva. Více informací o projektu...

Muzeum východních Čech v Hradci Králové je členem Asociace muzeí a galerií České republiky (AMG) a Českého výboru Mezinárodního svazu muzeí (ICOM).

Muzeum je zapsáno v obchodním rejstříku Krajského soudu v Hradci Králové, oddíl Pr, vložka 758. Identifikační číslo organizace je 00088382.

Dokumentace lidového malovaného nábytku

Dokumentace lidového malovaného nábytku ve východních Čechách, jeho technologie a dílenské okruhy

V rámci projektu "Dokumentace lidového malovaného nábytku ve východních Čechách, jeho technologie a dílenské okruhy", který byl realizován za podpory Ministerstva kultury České republiky z programu "Podpora tradiční lidové kultury", byla zdigitalizována část archivního fondu "Žádostí o udělení souhlasu k vývozu předmětů kulturní hodnoty", tzv. vývozních protokolů. Část fondu, zejména s důrazem na lidový malovaný nábytek je zveřejněna na těchto stránkách:

DOKUMENTACE LIDOVÉHO MALOVANÉHO NÁBYTKU VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH, JEHO TECHNOLOGIE A DÍLENSKÉ OKRUHY
historie.muzeumhk.cz

Projekt je spolufinancován Ministerstvem kultury ČR.

Digitalizace archivních dokumentů

Digitalizace archivních dokumentů vztahujících se k archeologickým památkám

V rámci projektu "Digitalizace archivních dokumentů vztahujících se k archeologickým památkám", který je realizován za podpory euroregionu Glacensis, připravuje archeologické oddělení zveřejnění některých archivních dokumentů. Veřejnosti budou prostřednictvím internetového portálu přístupné unikátní deníky Morice Lüssnera z poloviny 19. století, archeologické terénní deníky a inventární karty ze 20. až 30. let 20. století a řada dalších dokumentů. Partnerem projektu, který rovněž touto cestou zveřejní výběr ze svých archivních fondů, je Muzeum Śląska Opolskiego w Opolu.

DIGITALIZACE A INTERNETOVÁ PREZENTACE ARCHIVNÍCH FONDŮ VZTAHUJÍCÍCH SE K ARCHEOLOGICKÝM PAMÁTKÁM VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH A ŚLĄSKU OPOLSKIM

Digitalizacja i internetowa prezentacja archiwalnych zbiorów
dotyczących zabytków archeologicznych
z terenu Czech Wschodnich oraz Śląska Opolskiego

archeo.muzeumhk.cz (beta verze)

www.mso-archeologia.pl

W latach 2012-2013 Muzeum Śląska Opolskiego w Opolu wspólnie z Muzeum Czech Wschodnich w Hradec Králove (Muzeum východních Čech v Hradci Králové) zrealizowało projekt Digitalizacja i internetowa prezentacja archiwalnych zbiorów dotyczących zabytków archeologicznych z terenu Czech Wschodnich i Śląska Opolskiego. Jego głównym celem było zabezpieczenie, poprzez wykonanie cyfrowych kopii, bogatych archiwaliów i zabytków pozyskanych przed 1945 r., przechowywanych w Działach Archeologicznych obydwóch muzeów oraz ich publikacja w Internecie.

Projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis.

Výroční zprávy

ARCHIV

Výroční zpráva 2009 I. část

Výroční zpráva 2009 II. a III. část

Výroční zpráva 2008

Výroční zpráva 2007

Výroční zpráva 2006

Výroční zpráva 2005

Pronájem prostor muzea a sazebník služeb muzea

Akce v přednáškovém sále, zajištění svatebního obřadu, akce v dětském ateliéru a další možnosti zajištění akcí konajících se v prostorách celého muzea.

Krajská mykologická poradna

Mykologický klub:
Konají se vždy v pondělí od 16 do 18 hodin v přednáškové místnosti v Gayerových kasárnách, Opletalova 334, 500 03 Hradec Králové.