Vytisknout tuto stránku
Archeologie: První Hradečané
24. 04. 2020

Archeologie: První Hradečané

"Lovec zabalený do zvířecích kožešin a s oštěpem v ruce se rozhlédne ze svého pozorovatelského stanoviště, kterým je nevelký vrcholek poblíž soutoku dvou řek – Labe a Orlice. Samozřejmě netuší, že o mnoho tisíc let později bude na místě, odkud se teď rozhlíží do krajiny, stát velká katedrála. Mnohem víc ho zajímá, že je mu zima (je přece doba ledová!) a on tu musí stát. Pak to konečně zahlédne! Na obzoru, za řekou na západě se prochází několik mamutů. Konečně úlovek! Ostatní lovci budou radostí bez sebe! Přišel čas lovu…"

Jak moc je tento popis čirou fantazií? Bydleli lovci mamutů skutečně v Hradci? A co neandertálci? Kdo vlastně byli první obyvatelé míst, kde se dnes nachází Hradec Králové? Už první lidé na našem území, paleolitičtí a mezolitičtí lovci a sběrači, zanechávali stopy v místech nynějšího města…


Tím úplně nejstarším dokladem přítomnosti člověka na území současného Hradce je ojedinělý nález kamenného artefaktu. Jde o tzv. úštěp, tedy z většího kusu kamenné suroviny, v tomto případě pazourku, odlomený kus. Takovéto úštěpy byly buď dále opracovávány do podoby konkrétních nástrojů, anebo se naopak jednalo o výrobní odpad vznikající tímto opracováváním. Hradecký nález spadá pravděpodobně do první skupiny, nicméně ono několikrát zmíněné opracování (neboli retuš) na něm není příliš patrné (obr. 1). K nálezu došlo v roce 1926 úplnou náhodou. Při bagrování řečitě Labe v oblasti na sever od železničního mostu si vedoucí stavby, pan Řehák, povšiml tohoto zvláštního kamene a donesl jej do muzea v Hradci. Dodnes se jedná o nejstarší artefakt spojený s člověkem nejenom v Hradci Králové, ale i v rámci celých východních Čech! Jeho stáří lze odhadnout na zhruba 500 tisíc let a jedná se o období tzv. starého paleolitu. Jeho tvůrci tak byli lidé ještě starší, než jsou známí neandertálci. Bohužel se prozatím nepodařilo najít další stopy po těchto populacích. Jak ukazuje způsob objevu tohoto artefaktu, byly takto staré situace pravděpodobně překryty tokem řeky, takže šance na jejich nález není příliš velká.


Člověk neandertálský, který obýval naše území v rozmezí přibližně 200–40 tisíc let před současností, nezanechal v rámci celého východočeského regionu mnoho stop. Jedním z mála dokladů přítomnosti těchto populací jsou ale dva kamenné artefakty z Hradce Králové, konkrétně ze Svobodných Dvorů. Místní cihelny poskytovaly poměrně dost archeologických nálezů, částečně spadajících i do paleolitu (jak ještě uvidíme níže). V roce 1903 donesli do muzea dva dělníci z jedné z cihelen dvojic zahrocených retušovaných úštěpů z křemene. Měli je objevit při své práci, tedy těžbě cihlářské hlíny. K artefaktům vznikla fotografie (obr. 2), což bylo na tehdejší dobu ještě poměrně neobvyklé. Dnes však můžeme osudu za tento fakt poděkovat, protože oba artefakty jsou v současnosti ztracené. Nevíme, jak se to stalo, ani kdy přesně (nicméně krátce po druhé světové válce se je archeologům již dohledat nepodařilo) a tato fotografie je tak jediným zdrojem informací o nich. Snímek bohužel trpí dobou, ve které vznikl, a tak musíme věřit slovnímu popisu archeologů o retuši, jelikož na obrázku není příliš patrná. Je proto otázkou i to, jestli se skutečně jedná o artefakty. Jiné pozůstatky po neandertálcích v Hradci Králové prozatím nejsou.


Nesporné a hlavně potom hojnější nálezy nám však zanechali neméně proslulí lovci mamutů, neboli nositelé kultury archeology zvané gravettien (zhruba 30–20 tisíc let př. n. l.). Jednalo se již o anatomicky současné lidi, tedy Homo sapiens. Centrem tehdejšího kulturního vývoje byla oblast jižní Moravy, kde se nachází světoznámá naleziště jako Dolní Věstonice nebo Pavlov, nicméně gravettien zasáhl i Čechy. Na území Hradce Králové pochází nálezy hned ze dvou míst. Jedním z nich je nynější Dědkova ulice v Pláckách. Zde byla při výzkumu na stavbě rodinného domu v roce 1990 objevena retušovaná pazourková čepelka o délce asi 3,5 cm. Takový artefakt mohl lidem sloužit k řezání různých materiálů, ať už kůží nebo rostlin. Ještě výraznější, vzácnější a také známější je ale nález ze Svobodných Dvorů učiněný na jaře roku 1899. Při těžbě hlíny v místní cihelně dělníci objevili část kostry mamuta a několik kamenných artefaktů (obr. 3). Na místo se dostavil Ludvík Domečka z hradeckého muzea a došlo k odkryvu. Nakonec byla celé situace interpretována jako místo, kde byl mamut uloven gravettskými lovci, na místě byl naporcován a jeho část byla odnesena do tábořiště (které se bohužel objevit nepodařilo). Vyjma vlastní kostry totiž byly nalezeny i lovecké nástroje, tedy kamenné hroty a čepele na řezání (obr. 4–6). Dodnes jde o jeden z mála takovýchto dokladů lovu v paleolitu vůbec. Dá se předpokládat, že v blízkém okolí nálezu se nacházely další archeologické situace, pravděpodobně i ono tábořiště lovců mamutů. Stejně tak je ale naneštěstí pravděpodobné, že tyto nálezy byly nenávratně zničeny těžební činností v cihelnách. Koneckonců to, že se dělníci zrovna v tomto případě zastavili, byla spíše neuvěřitelně šťastná shoda okolností.
Kromě toho evidujeme v muzeu ještě další dvě situace, které mohou spadat do gravettienu, ale zároveň i do mladšího magdalénienu, jinak též nazývaného obdobím lovců sobů a koní (přibližně 20–12 tisíc př. n. l.). Jde o dobu, kdy velká mamutí stáda opouštějí západní a střední Evropu a přesouvají se na východ, na území nynější Ukrajiny a Ruska. Jejich místo v rámci jídelníčku tehdejších lidí tak zaplňuje o něco menší stádní zvěř, konkrétně již zmínění sobi a koně. Sem snad můžeme klást ojedinělý nález drobného pazourkového úštěpku zachyceného v Plotištích nad Labem při archeologickém výzkumu mnohem mladší, neolitické (5 500–4 200 př. n. l.) situace. Do výplně neolitického příkopu se tento nález dostal s největší pravděpodobností náhodou společně s hlínou, která později tento příkop zaplnila.

Druhý nález pochází opět z Plácků, ačkoli k jeho objevu došlo na Pražském Předměstí. Jak k tomu mohlo dojít? V roce 1899 (zdá se, že pro archeologii lovců a sběračů na Královéhradecku to byl velmi dobrý rok!) došlo poblíž bývalého hotelu Chicago na Pražském Předměstí k náhodnému objevu dlouhé pazourkové čepele, která se dostala k Ludvíku Domečkovi. Ukázalo se, že artefakt objevil pan Holeček, majitel písníku ve Voltových koutech (na území nynějších Plácků) při navštívení místa, kam byl materiál z jeho písníku dovážen, tedy k Chicagu. Ani na jednom místě se však L. Domečkovi již žádné další artefakty nepodařilo objevit a jedná se tak o tento ojedinělý nález. Společně s nálezem z Plotišť může tento artefakt spadat jak do magdalénienu, tak i do gravettienu. Ani jeden z nálezů není natolik charakteristický, aby jej bylo možné zařadit do jednoho z těchto období.

Závěr starší doby kamenné, nazývaný pozdní paleolit (12–10 tisíc př. n. l.) reprezentují dva nálezy z roku 1926 (souvislost s úštěpem ze starého paleolitu není úplně náhodná, jak uvidíme dále). Oba byly objeveny kousek před historickou budovou současného Muzea východních Čech na Eliščině nábřeží. Při bagrování řečiště Labe (jde tedy o další etapu akce, ze které pochází i staropaleolitický nález) došlo k nálezu dvou artefaktů spadajících na sklonek paleolitu. Jde o drobnou neretušovanou čepel a nevelké škrabadlo z pazourku. Čepel jako taková byla pravděpodobně výrobním odpadem, nicméně škrabadlo plnohodnotným nástrojem. Ten mohl sloužit například při vydělávání kůží nebo škrábání dřeva či kostí. Ukazuje se, že i na sklonku doby ledové bylo nejbližší okolí našeho muzea vyhledáváno lidmi. 

I úplně poslední lovci a sběrači tzv. mezolitu (10 tis.–5 500 př. n. l.) pobývali na území Hradce Králové, byť doklady tohoto osídlení jsou jen velmi skromné. Jedná se o několik pazourkových úštěpů z oblasti současných Kuklen, které byly objeveny při povrchovém sběru v roce 1991. V mezolitu obecně dochází k celosvětové změně klimatu v souvislosti s koncem doby ledové a nástupem holocénu, naší geologické současnosti. Mizící ledovce a ustupující stádní druhy zvířat opět přinutily tehdejší obyvatele východních Čech změnit svůj způsob života. Díky rozšiřování lesů se proměnilo složení fauny a flory, čehož lidé využili a začali lovit lesní zvířata, jako například jeleny a divoká prasata, a také hojně počali využívat vodní zdroje, tedy ryby. Na Předním východě jsou tyto změny ještě rozsáhlejší a celospolečenské. Vzniká tu nový způsob obživy, který se brzy začne šířit do zbytku světa. Kolem poloviny 6. tisíciletí př. n. l. tak i do východních Čech přichází první zemědělci a tím doba lovců, sběračů a rybářů pomalu končí. Místa, kde dříve tábořili, však byla natolik příhodná, že je využívali i zemědělci a dnes tam stojí celá řada měst. Například Hradec Králové.

 

Autor: Mgr. Petr Čechák, Ph.D.