Muzeum ŽIJE! - každý den jeden příběh

Pátek 13. března 2020 byl zcela zásadním pro život v celé naší zemi. Mimořádná situace si vyžádala omezení, opatření a změnu životního stylu. Ten se zpomalil, ale nezastavil. A tak Vám každý den nabídneme vhled do současné práce našich muzejníků.

26. březen 2020 - DEN 13.

Jako první poodhalí roušku tajemství konzervátorka a restaurátorka Marcela Raková:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Jaký je rozsah mé práce? No to záleží na tom, co kolegové z archeologického oddělení vykopou. Někdy je to textil, jindy bronzový či stříbrný šperk, nebo železné předměty, které naši předci používali v běžném životě (nože, sekery, hřebíky...). A občas jsou to věci kostěné jako hřebeny nebo hrací kameny.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
Moc ne, přece jen je to specifická práce. Pravidelně se s kolegyní Andreou Černou střídáme ve výměně odsolovacích lázní. Dnes vyrážím na naši hlavní budovu, kde budu připravovat na transport vzácné tisky a listiny, kterým končí výpůjční doba. I když je muzeum zavřené kalendář výpůjček na výstavě  Uprostřed Koruny české - výstava se musí dodržovat.

Na čem momentálně pracujete?
Momentálně ještě pracuji na šití roušek, teď už nešiji pro akci Muzeum šije roušky to jsem přenechala kolegyním, kterým to jde lépe např. Petře Kopecké a šiju roušky pro naše zaměstnance a jejich rodiny. Ne všichni totiž mají šicí stroj.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Vlastně by se dalo říct, že jsem u textilu zůstala. Před vyhlášením karantény jsem zpracovávala textil z masového hrobu u Rozběřic, kde se roku 1866 konal jeden z mnoha střetů této strašné války. Žertem jsem říkala, že spíš než koronavirus mě skolí mor a cholera.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Výhodou pro mne je to, že teď nemusím denně trávit víc jak hodinu času v MHD. I když má člověk roušku a rukavice, stejně vám to pořád v hlavě šrotuje, že ta bestie lítá někde ve vzduchu. Ale musíme být pozitivní a doufat, že se to brzo přežene.

#zvladnemeto

 

27. březen 2020 - DEN 14.

Jsou mezi námi tací, kteří v práci i mimo ni převážně dělají HOUBY! Za to ale systematicky, protože to přímo mají v popisu práce!!! Důkazem je mykoložka Tereza Tejklová:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Jsem mykoložka, takže v práci obvykle dělám houby. Jako kurátorka mám na starosti sbírkový fond mykologie (lidsky řečeno místnost plnou tisíců obálek se sušenými houbami), tedy správu, evidenci a podobně. V době růstu hub se pak častěji vyskytuji venku, kde se můžu zaobírat houbami živými, nejen sušenými exempláři.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
Vzhledem k tomu, že většinou cestuji hromadnou dopravou, tak do terénu v posledních týdnech raději nejezdím a plně se věnuji hlavně evidenci, na kterou v sezoně nezbývá moc čas. Díky tomu, že je náš evidenční program on-line, můžu pohodlně evidovat i z gauče u nás doma. Jen mi občas musí někdo pomoci s dovezením krabic s houbami až domů.

Na čem momentálně pracujete?
Teď hlavně evidenci, která byla před několika lety i kvůli přechodu na nový evidenční program a stěhování v souvislosti s rekonstrukcí Gayerových kasáren na více než rok pozastavena. Na uložení evidovaných položek do herbáře jsou pak potřeba papírové obálky, které doma skládám nejen já, ale zapojili se do toho i mí další kolegové z muzea. Zároveň pracuju i na nějakých odborných článcích o nálezech z minulých let včetně velkého souhrnu nálezů dřevních hub z let 2018 a 2019 z Podunajské nížiny na Slovensku.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
No rozdíl je u mě hlavně v tom, že vynechávám ty terény a bohužel, asi nebudu moci vyrazit příští měsíc na dlouho plánovanou expedici do lužních lesů v okolí Bratislavy. V evidenci jinak rozdíl není v podstatě žádný, naopak bych řekla, že mi to jde mnohem lépe od ruky.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Skoro bych řekla, že mám doma lepší produktivitu práce než v kanceláři. Přeci jen na vás tu a tam někdo promluví, něco po vás chce, což vás vytrhuje z vaší zajeté práce. Ale kontakt s kolegy mi samozřejmě chybí. Takhle za celý den vidím klidně i jediného člověka, což mi jako extrovertovi úplně nesedí. Vyhovuje mi ale, že nemusím vstávat v půl sedmé, což jako sova naopak velmi oceňuji.

#zvladnemeto

 

30. březen 2020 - DEN 17.

Jen málokdo přizná, že jsou pro něj peníze takzvaně "až na prvním místě". U nás takové máme a jsou na to hrdí. Za ty, o které máme ve fondu Numismatiky – faleristiky si sice dnes už nic nekoupíte, ale jestli chcete vědět, co se v době  koronavirové děje okolo historických platidel, čtěte dál!!! Více poví kurátor fondu PhDr. Vojtěch Brádle:  

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Za normálních okolností je to vedení sbírkové evidence, vytváření informačních databází, příprava odborných i popularizačních studií k publikaci, realizace stanovených inventarizací, příprava výstav, zodpovídání dotazů badatelů či příprava materiálů pro zápůjčky. Podle aktuálních potřeb se některá část práce dočasně upřednostňuje.

Můžete se jí momentálně věnovat?
Při práci z domova se lze potřebným úkolům věnovat jen omezeně. Zatímco v přípravě podkladů pro články, studiu literatury nebo přípravě výstavy je možné do jisté míry pokračovat, u jiných to bohužel nejde vůbec. To platí například pro fyzickou inventarizaci sbírky. Tu je možné provádět pouze v muzeu.

Na čem momentálně pracujete?
Aktuálně se věnuji přípravě výstavy "Pražský groš. Příběh nejslavnější české mince", kterou by muzeum mělo veřejnosti představit na podzim tohoto roku. Pražské groše můžeme označit bez nadsázky za nejproslulejší peníze českých dějin. I lidé, kteří se o historii příliš nezajímají, o nich obvykle někdy slyšeli. Jak už vyplývá z názvu výstavy, bude zaměřena na představení jejich "příběhu", a to od jeho zavedení v roce 1300 až po ukončení platnosti za třicetileté války. Připravuji tedy doprovodné texty na panely, popisky k vystaveným předmětům, provádím jejich vlastní výběr a další vhodná vyobrazení. 

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Například pro přípravu uvedené výstavy je současný stav spíš negativní. Konkrétní ražby nemám k dispozici, nemohu se tedy přesvědčit, zda návštěvník na minci skutečně uvidí to, co bude uvedeno v doprovodném textu či na popisce. Takže zatím vzniká jen pracovní verze. Lepší je to se samotnými průvodními texty. Doma mám vlastní dostatečně velkou numismatickou knihovnu, kterou mohu při práci využít. Je ale fakt, že ta muzejní je přirozeně mnohem kvalitnější; řadu knih bych si přál vlastnit také. 

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Za sebe na současném stavu nevidím žádná skutečná pozitiva, pouze větší či menší negativa. Z toho vyplývá, že bych skutečně mnohem raději byl "normálně" v muzeu.

#zvladnemeto

 

31. březen 2020 - DEN 18.

Březen končí, všichni jsme zalezlí za kamny. A zdá se, že tam ještě chvíli budem, ale stále máme do čeho „kopnout“.  Ostatně, pro archeology je to řekněme denní chleba. Nebo, že by to bylo trochu jinak? Víc napoví archeolog Mgr. Petr Čechák, Ph.D.:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Snad každý bez příliš velkého rozmýšlení odpoví, že archeolog je většinou někde venku na vykopávkách. Řekněme ale rovnou, že i bez epidemie koronaviru netrávím normálně celou pracovní dobu v terénu. Velkou část pracovní doby zabírá zpracování toho, co se venku najde. Ať už jde o inventarizaci nálezů, tvorbu map a plánů nebo třeba psaní článků o tom, co se našlo, všechno to zabírá poměrně dost času.

Můžete se jí momentálně věnovat?
Ne všechno je teď možné, ale je pravdou, že velkou část těch „kancelářských“ činností můžu dělat i z domova. Terénní akce samozřejmě běží dál, ale na oddělení se snažíme eliminovat riziko nějaké nákazy na minimum, takže probíhají v lehce odlišném režimu. I když se tedy normálně staví (a tím pádem je na místě potřeba i archeologa), já jsem se prozatím během karantény do terénu ještě nedostal, čeká mě to až příští týden.

Na čem momentálně pracujete?
Velkou část práce z domova mi v tuhle chvíli zabírá psaní článků. Je jich hned několik. Jednak krátká zpráva o vzácném nálezu z pozdní doby kamenné, který jsme objevili na podzim minulého roku v Mokrovousech. Ještě zajímavější je potom spolupráce na velkém článku o dokladech přítomnosti úplně posledních lovců mamutů v celých východních Čechách. Text vychází z několikaleté práce dvou badatelů, z nichž jeden mám to štěstí být já. 
Z muzejní práce zmíním třeba zadávání lokalit, které byly naopak publikovány jinde a jinými, do naší interní databáze. Je to někdy mravenčí práce, ale díky tomu máme přehled i o věcech, kterých jsme se přímo neúčastnili. Na základě takovýchto dat se potom dá odhadnout, jak moc je nějaký region poznaný a jaká je šance, že tam stavba zasáhne archeologické nálezy. V souvislosti s tím také sestavuji mapu takovýchto území. Oboje jsou to činnosti, které dělám já nebo kterýkoli z mých kolegů i mimo karanténu, takže se nedá říct, že jsme pouze v „nouzovém režimu“.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Jak vidno, částečně je moje práce stejná nebo velice podobná jako obyčejně. Liší se to snad jen v tom, že pracuji z domácího počítače a ne z muzejního. Vyjma těch terénních akcí, které jsou teď v trošku jiném režimu, je pro mě kancelářská práce víceméně stejná.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Současný stav mi dovoluje pracovat na publikaci věcí, které bych jinak dělal mnohonásobně déle ve volných chvilkách. Snažím se tak využít celou tuto nepříjemnou situaci a zaměřit se na činnosti, na které normálně tolik času není. Archeolog se tak rozhodně nenudí, i když zrovna netráví všechen čas po výzkumech.

#zvladnemeto

 

1. duben 2020 - DEN 19.

‼️Velká muzejní loupež⁉️

No tak dobře… To je samozřejmě APRÍL!!! 

19 dní už je Muzeum východních Čech v Hradci Králové uzavřeno pro veřejnost. Ale zdá se, že se přeci jen do historické budovy někdo „vloudil“. Jen je přes roušky špatně poznat... kdo to je? 

Naštěstí vedoucí pracoviště ochrany sbírkových předmětů, konzervátorka-restaurátorka Dana Barvová a konzervátora-restaurátorka Andrea Černá  vše zdokumentovaly, a tak si můžete udělat představu o jejich současné muzejní „korona-misi“:

Foto č. 1
Se současnými ochrannými pomůckami by se mohlo zdát, že se dnes chystáme na velkou muzejní loupež. Ale kdepak… Jedná se o pravidelnou kontrolu Kotěrovy historické budovy Muzea východních Čech v Hradci Králové a instalované výstavy Uprostřed koruny české: Gotické a raně renesanční umění východních Čech 1250-1550 a výstavy Okolo Hradce aneb Hradečáci na kole.

Foto č. 2
Kontrola stavu sbírkových předmětů, exponátů a podmínek jejich vystavení je běžnou součástí práce muzejních konzervátorek.

Foto č. 3
Vzácné předměty musí mít ideální podmínky, proto je pravidelná kontrola nutností. Sledovanými hodnotami je teplota, která se musí pohybovat okolo 18 °C a relativní vlhkost, která je ve výstavních sálech uměle udržována v hodnotách 45-55 %.

Foto č. 4 a 5
Velké poděkování patří Provoznímu oddělení muzea, které se stará o každodenní dolévání vody do používaných zvlhčovačů, které jsou strategicky rozmístěny ve všech výstavních sálech.

Foto č. 6
Kontroly probíhají v rámci našeho nařízeného home office, následně usedáme k šicím strojům a šijeme roušky pro Hradec (Muzejníci šijí roušky).

Ošetřování sbírkových předmětů je odborná činnost, která vyžaduje práci v laboratoři, kde používáme různé druhy nástrojů, přístrojů a chemikálií. V současné situaci musela být tato práce přerušena, ale už se velmi těšíme zpět do konzervátorských dílen.

#zvladnemeto

 

2. duben 2020 - DEN 20.

Naše muzeum, to nejsou jen expozice a výstavy.To je také celá řada různorodých profesí a činností, bez kterých by ani expozice, ani výstavy být nemohly. Máte teď čas? Tak si uvařte kávu, nebo čaj a pojďte na kus řeči! DOPODROBNA vám vše vysvětlí kurátor Historického oddělení se zaměřením na hospodářské dějiny a válku 1866 Mgr. Josef Šrámek, Ph.D.:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Ve zkratce lze říct, že se pohybuje mezi dvěma nebo třemi základními póly – v „terénu“ nebo mezi sbírkami v depozitářích, u počítače během zpracovávání sbírek či psaní odborných textů a vystupováním před veřejností, např. během přednášek a podobně. V tomto ohledu máme aktuálně velmi ztížené možnosti působení. Nejprve na nás dolehly rekonstrukce muzejních budov, stěhování sbírek i kanceláří a poté, co jsme se s tímhle nějak vyrovnali, otevřeli krásnou výstavu Uprostřed Koruny české - výstava o gotickém a renesančním umění, udělal nám čáru přes rozpočet virus, který většinu nás všech - muzejníků i návštěvníků, zavřel doma a znemožnil nám setkávat se.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
Naše práce se přesunula z kanceláře domů a omezila se na počítač a práci s hromadou knih a odborných článků. Jsme samozřejmě na e-mailu, takže můžeme nadále reagovat i na badatelské dotazy, které nám do muzea běžně chodí. Ale co si budeme povídat, to teď poněkud opadlo. Všichni mají přirozeně jiné starosti. A stejně tak nadále máme prostor na rozličnou byrokracii, což je dnes také součástí muzejní práce. Aktuálně jsme třeba vyplňovali obsáhlé tabulky o naší publikační činnosti pro vládní Rejstřík informací o výsledcích (RIV). V neposlední řadě, muzejní plány se odvíjejí dlouho dopředu, už dnes je třeba myslet na výstavy na další roky, takže je potřeba dělat různé rešerše, uvažovat nad tématy a koncepcí a podobně.

Na čem momentálně pracujete?
Já osobně pokračuji ve výzkumném úkolu, kdy spolu kolegyní Pavlou Koritenskou chceme připravit kritickou komentovanou reedici vzpomínek spisovatele Ignáta Herrmanna na město Hradec Králové a život jeho obyvatel v 19. a na počátku 20. století. Byť většina práce opět obnáší osamělé čtení a psaní, tu a tam je potřeba poradit se s kolegy, a pak jsme vděční za výdobytky 21. století a možnosti moderní technologické komunikace.
Kromě toho nespouštíme ze zřetele ani naši dlouhodobou spolupráci s královéhradeckou Studijní a vědeckou knihovnou. I tady virus zmařil řadu dlouho dopředu připravovaných aktivit. Díky vzájemných kontaktům jsme ale část času, stráveného u počítače, vyčlenili práci na článcích pro knihovní občasník, v nichž chceme čtenářům představit zajímavé osobnosti, spjaté s královéhradeckým regionem. Pro mě osobně je to velká výzva, protože je velmi těžké vměstnat bohatý život člověka, jehož jsem si vybral, do požadovaného rozsahu. V projektu ale vidím smysl, který také naplňuje podstatu muzejní práce, tedy popularizaci poznání. Krom toho, když to trochu přeženu, i já sám se tak učím něco nového, nový literární žánr, a to, jak se vyjádřit srozumitelně a úsporně na malé ploše. Není to opravdu snadné, protože celá studijní příprava historika směřuje spíše ke schopnosti psát rozsáhlejší texty.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Samozřejmě, že současný stav s sebou přináší komplikace. V tom ani muzeum není výjimkou. Zatímco potřeby komunikace s kolegy lze řešit po internetu nebo telefonem, historikovi bolestně chybí knihy, které zůstaly v zavřené muzejní knihovně či vlastní kanceláři. Ačkoliv v čase koronakrize byly zpřístupněny lecjaké zdigitalizované fondy (díky za to!), všechno to přece jen nenahradí. Na druhou stranu, je to samozřejmě jen lapálie proti situaci v jiných oborech a povoláních.
Ačkoliv tedy v pracovní činnosti pokračuji v mezích možností (a přes zvýšenou spotřebu kávy a čaje) skoro nerušeně, musím se přiznat, že se těším na návrat do normálního režimu. Muzeum je totiž nejkrásnější, když pulsuje životem a dýchá se svými návštěvníky. Současný stav hibernace, jakkoliv ho všichni samozřejmě chápeme, je ale pro nás všechny smutný. Už proto, že za muzejními zdmi zůstala zamčena hromada krásných předmětů, které nebylo snadné do Hradce Králové přivézt.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Ač to vyzní paradoxně, současná neveselá situace s koronavirem a karanténou má pro mne osobně i pozitivní stránku. Sešlo se to totiž časově s dobou, kdy se podávají návrhy výzkumných projektů ke Grantové agentuře České republiky. Naše muzeum se zde již opakovaně snaží uspět s projektem, který by se zaměřil na poznání každodenního života v době prusko-rakouské války roku 1866. Na tomto projektu pracujeme společně s kolegy z Historického ústavu Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Již loni náš záměr obdržel od domácích i zahraničních posuzovatelů velmi dobrá hodnocení, proto projekt chceme podle jejich podnětů přepracovat a podat znovu. A musím přiznat, že v tomto mi homeoffice velmi pomohl, abych se mohl několik dní soustředit jen na tuto poměrně úmornou práci, plnou vyplňování rozličných ne úplně uživatelsky vstřícných tabulek.
Jinak s kolegou Vojtěchem Kesslerem z Historického ústavu Akademie věd České republiky jsme v minulých dvou letech připravili obsáhlou komentovanou edici vzpomínek na dobu první světové války, která by měla jít v brzké době do tisku. Karanténní večery teď tedy trávím nad korekturami téměř šesti set tiskových stran. Takže vlastně nelituju, že mě virus připravil dočasně o možnosti jiného kulturního vyžití.
A zjevnou výhodou současného stavu je určitě i to, že doma mám možnost uvařit si mnohem lepší kávu než v práci. 

#zvladnemeto

 

3. duben 2020 - DEN 21.

Za tu do, co je Muzeum východncích Čech uzavřeno, se se z bytů některých našich muzejníků zvolna staly laboratoře a sklady. Do jednoho takového teď můžete sami nahlédnout. Vezme vás tam naše laborantka a dokumentátorka Aneta Brožková:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Má práce spočívá v očistění archeologických nálezů a jejich předpřípravě pro další zpracování. Ke mně jsou přivezené nálezy rovnou z výzkumu, kde jsou roztříděné, zapsané, očíslované a uložené do provizorních igelitových sáčků, to aby byly lépe dohledatelné. Poté začíná má práce. Nálezy omývám šetrně pomocí teplé vody a kartáčku v lavoru. Omyté je pokládám na plata, na kterých se suší. Po usušení nálezy vážím, některé i počítám a třeba keramiku i popisuji číslem sáčku a přírůstkovým číslem, aby se s ní dále mohlo pracovat. Poté vše ukládám do čistých papírových sáčků. Takto předpřipravené vše putuje k archeologovi, který s tím dále pracuje.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
Jsem hodně přizpůsobivá a praktická, takže po menší úpravě pokoje jsem zjistila, že se práci mohu věnovat i doma. 

Na čem momentálně pracujete?
Momentálně pracuji na trochu složitějším případu. Do laboratoře mi byly přivezené velké pytle neroztříděných nálezů z jedné pozdně středověké splachové vrstvy (nálezy zaplnily koryto bývalého potoka). Z časových důvodů je zatím nebylo možné roztřídit. Takže má práce se teď trochu liší tím, že nálezy po usušení musím roztřídit podle materiálu, a také podle keramických tříd. V tomto případě je keramika rozdělena podle typů nádob, dále z jaké části nádoby pocházela (okraj, plec, dno), a také podle výzdoby (zdobená či ne). Dále na tom pracuji s kolegyní Petrou Sehnoutkovou. Každou keramickou třídu si rozmístíme na platech po laboratoři a hledáme keramické jedince, které buď slepíme, anebo alespoň určíme, že jsou z jedné nádoby.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Rozdílem je to, že doma si nálezy zatím jen čistím, abychom s nimi mohli dále pracovat v laboratoři. Nevím, zda by mi můj pokojík kapacitně stačil na další zpracování.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Výhodou je, že člověk není nijak časově omezený, a také nemusí cestovat v MHD. Cesta v něm je pro mne běžně utrpením. Natož teď v takové situaci. Ale má to i nevýhody. Můj balkón totiž není nafukovací, takže pokud je plný, musím se věnovat učivu. Vedle práce totiž ještě pokračuji ve studiu archeologie.

#zvladnemeto

 

6. duben 2020 - DEN 24.

Většina muzejníků se už v mimořádném období docela naučila pracovat z domova. I jejich systém se zdokonaluje, ale zatím se všichni shodují, že byť je doma dobře, v muzeu je líp! Potvrdí to i náš dokumentátor a správce přírodovědecké knihovny Miroslav Mikát:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Pracuji na přírodovědeckém oddělení jako dokumentátor a knihovník, věnuji se též správě, odbornému zpracování a rozhojňování entomologické sbírky našeho muzea - sbírka hmyzu je čtvrtá největší v ČR !‼️ - a terénním entomologickým průzkumům východních Čech. V praxi to znamená mix evidenční a odborné práce v pracovně (pozn.: komponenta etologicky neodlišitelná od pracovního nasazení běžného ouřady, tj. zírání do monitoru a bušení do klávesnice), práce se sbírkami v depozitáři (pozn.: i po několika desetiletích v muzeu mne stále fascinuje biodiverzita, byť zde sbírkově zakonzervovaná a shromažďovaná už bezmála 200 let), práce v přírodovědecké knihovně. Ve vegetační sezóně k tomu přistupují kratší či delší terénní exkurze do přírody (pozn.: romantika s komáry, klíšťaty, bouřkami a přívalovými dešti). A pak tu jsou, opět především v jarním a letním období, terénní exkurze a vycházky pro veřejnost, během celého roku příprava a realizace přírodovědeckých výstav, přednášek a zodpovídání nejrozmanitějších dotazů po telefonu či e-mailu.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
Za současné situace zaznamenává asi největší propad právě spolupráce s veřejností, natěšené na tradiční jarní a časně letní setkání. V březnu již odpadla jarní brigáda v přírodní památce Na Plachtě v Hradci Králové, stejný osud asi potká i program pro školy, připravovaný v dubnu ke Dni Země, i několik exkurzí pro královéhradeckou Společnost pro trvale udržitelný život. Rád bych veřejnosti vzkázal, uvidíme se v červnu nebo o prázdninách, ale kdo ví ...
Omezení pohybu limituje i terénní průzkumy, zde bych pro příklad mohl uvést pro letošek domluvenou spolupráci s entomology z University Karlovy v Praze, pro něž jsem chtěl v pravidelných intervalech odebírat vzorky divokých včel a jejich parazitů na Broumovsku na vytipované lokalitě v kamenolomu Rožmitál u Broumova, kde by bylo, v rámci dlouhodobě spolupráce mezi muzeem a lomem, zajištěno nutné zázemí.

Na čem momentálně pracujete?
V režimu home office pokračuji na sumarizačních faunistických textech o lokalitách, které jsem více let sledoval. V nejbližším okolí Hradce Králové jsou to Březhradské písčiny a na Broumovsku je to už zmíněný lom Rožmitál a jeho okolí. Preparuji a určuji "resty" z předchozích roků, tj. nálezy z let 2017, 2018 a z loňského roku (časový propad ve zpracování výsledků souvisí ovšem i s loňským stěhováním přírodovědeckého pracoviště a sbírek do dočasných náhradních prostor ve Stěžerách).
S kolegy i na dálku spolupracujeme na přípravách přírodovědecké výstavy a budoucí expozice, periodicky zajíždím na pracoviště vyřídit nutnou muzejní a knihovnickou agendu a zalít kytky. 

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Záleží na právě řešeném úkolu. Něco jde řešit on-line, něco domácí prací, ale rád bych byl více se sbírkou (jaro a podzim jsou rizikové z hlediska výskytu živočišných škůdců) a samozřejmě bych byl rád se svými milými a inspirativními kolegy.

Přináší současná situace nějaké výhody pro vaši práci?
Uvedu detail, kterým je improvizovaná laboratoř a pracovna doma v kuchyni: na stole kompjútr a mikroskop, o jen pár kroků dále plynový sporák a nerezový dřez. To je úžasný a před tím na pracovišti nikdy nedosažitelný prostorový komfort pro zhotovování mikropreparátů, důležitých pro odlišení některých velmi podobných druhů hmyzu (studované části se vyvářejí v louhu, projasňují a promývají).
V režimu home office je tu i komfort časový, vzhledem k současnému dojíždění na náhradní pracoviště ztrácím někdy až dvě hodiny denně, které teď využívám účelněji. Nicméně - kdyby to bylo možné a svět se vrátil k normálu, rád bych okamžitě uvedené benefity oželel.

 

#zvladnemeto

 

7. duben 2020 - DEN 25.

V Česku STÁLE trvá mimořádný stav, kterému se STÁLE všichni snaží přizpůsobit. Dobrá zpráva je, že se ale planeta nepřestala otáčet. Takže se „otáčejí“ i muzejníci. Náš archeolog a kurátor Mgr. Radek Bláha k tomu říká:

Co běžně a obvykle obnáší Vaše profese?
Práce muzejního archeologa je velice rozmanitá, jde o celou řadu vzájemně souvisejících a provázaných činností. Jednou z nich je vlastní badatelská činnost spočívající zejména v provádění záchranných výzkumů při stavbách. Stěžejní je péče o archeologickou sbírku muzea, a to jak o nové přírůstky, tak i starší fondy; v mém případě jde konkrétně o nálezy z Hradce Králové. Další důležitou sféru představuje zprostředkování výsledků výše uvedené činnosti odborné i široké veřejnosti. Jde tedy například o přípravu podkladů pro nové expozice a výstavy, přednášky, ale i odborné články a další. Je třeba též zmínit spolupráci s dalšími odborníky, ale též s amatérskými badateli a zájemci o historii z řad široké veřejnosti. Ovšem, aby to nebylo nesprávně chápáno, řadu těch věcí dělám v úzké spolupráci a součinnosti s dalšími kolegy z našeho oddělení, ale i dalších pracovišť našeho muzea.

Můžete se své profesi momentálně věnovat?
V omezené míře ano. Díky vymoženostem vědecko-technické revoluce, tedy počítači, mobilnímu telefonu a internetu mohu část leccos ze své pracovní náplně dělat na dálku a být ve spojení nejen s kolegy z muzea, ale i se všemi, kterých se má činnost dotýká. Silně omezena je pochopitelně práce se samotnými sbírkovými předměty. Stejně jako moji kolegové také jezdím do terénu v souvislosti s archeologickými dohledy, případně výzkumy na běžících stavbách.

Na čem momentálně pracujete?
Ani epidemie nezastavila stavební ruch, navíc přišla na přelomu zimy a jara, kdy se, jako ostatně každý rok, stavební činnost mocně rozbíhá. Navíc vcelku přeje i počasí. Takže jednou z aktivit, kterou je nutné i v těchto časech konat, je kontrola probíhajících staveb, jestli při nich nedochází k narušení archeologických nálezů. V současnosti jde zejména o kanalizace, které se budují na území deseti celých vesnic na Hradecku. Velkou část dozorovaných akcí tvoří také stavby rodinných domů. V souvislosti s těmito kontrolami se rovněž dělají zápisy, písemná vyjádření, závěrečné zprávy a podobně.
Druhý okruh mé aktuální činnosti souvisí s projektem mapujícím doklady gotického umění ve východních Čechách. Podílím se na jednom z jeho výstupů, kterým je kniha o královéhradeckém hradě. Takže krátce: píšu.

Jak velký rozdíl je to za současného stavu?
Co se týká terénní činnosti, žádný podstatný rozdíl není. Při práci na knize o hradě mi chybí přístup k nálezům, které s tímto tématem souvisejí. Částečně mne omezuje třeba uzavření knihoven, i když většinu potřebných pramenů jsem si shromáždil již před vypuknutím nákazy a řadu potřebných dat a informací lze získat i za použití internetu.

Přináší současná situace nějaké výhody pro Vaši práci?
Pro práci na knize o hradě má současná situace jistou výhodu v tom, že se doma mohu lépe soustředit, je tu větší klid. Přesto se však těším, až budu moci zase pravidelně chodit do práce a setkávat se se svými spolupracovníky.

 

#zvladnemeto