Přímý podnět ke vzniku instituce muzea v Hradci Králové dal představitelům města výstavní výbor úspěšné výstavy starožitností a památností konané v létě roku 1879. Návrh byl 21. 5. 1880 městským zastupitelstvem schválen a stanovy muzea byly přijaty 6. 8. 1880. Město věnovalo muzeu své starožitné předměty a vyzvalo veřejnost, aby i ona rozmnožila jeho sbírky, které byly zprvu uloženy ve dvou místnostech reálky.
Součástí muzea se staly také cenné městské památky uchovávané dosud na radnici - tzv. Eliščin pás, gotické lžičky, ciborium, nástroje z královéhradecké mučírny a sbírka vzácných hudebních rukopisů bývalých královéhradeckých literátských kůrů.
Roku 1884 se pak sbírky přestěhovaly do bývalé kaple sv. Václava v domě č. 33 na Velkém náměstí, kde je návštěvníci mohli poprvé zhlédnout v neděli 1. 2. 1885. Největší zásluhu na jejich uspořádání měl náměstek starosty, tiskař a nakladatel Ladislav Jan Pospíšil. Další významnou osobností byl Ludvík Domečka, který sbírky spravoval v letech 1895–1937.
Muzeum také zahájilo svou odbornou a ediční činnost, soustřeďovalo dostupné informace o městě a věnovalo se zejména archeologickému výzkumu regionu. V roce 1896 byla instituce rozdělena na dva samostatné ústavy: Městské historické muzeum a Průmyslové muzeum pro severovýchodní část Království českého.
Sbírky průmyslového muzea byly přeneseny do školy pro umělecké zámečnictví spolu s muzejní čítárnou. V roce 1899 byla v domě č. 33 otevřena nová expozice věnovaná památkám na prusko-rakouskou válku 1866. Pro stále se rozšiřující sbírky byla na žádost muzejního kuratoria v letech 1909–1912 zbudována v centru města nová muzejní budova dle návrhu architekta Jana Kotěry. Město Hradec Králové tak získalo na břehu řeky Labe jedinečný monument zcela podřízený výstavním požadavkům doby, dnes od roku 1995 hrdě nesoucí přídomek národní kulturní památka.
V meziválečném období vznikla v Hradci Králové další muzea (např. župní pedagogické) a především v roce 1939 přírodovědecké. Po druhé světové válce byla všechna muzea sloučena v jediný ústav. Ten se v roce 1959 stal krajským muzeem, které poté několikrát změnilo svou organizaci, náplň práce i název a od roku 1974 (po sloučení s obdobným pardubickým pracovištěm) působilo jako Krajské muzeum východních Čech.
Od roku 1991 (po opětovném osamostatnění Východočeského muzea v Pardubicích) nese současný název. V devadesátých letech 20. století působilo muzeum jako příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky.
Dnes je Muzeum východních Čech v Hradci Králové největší a nejvýznamnější muzeum v Královéhradeckém kraji a má celokrajskou působnost. Od roku 2001 je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem. V současné době má muzeum v archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkách přibližně 3 000 000 sbírkových předmětů, včetně předmětů zařazených do doprovodné dokumentace. Muzeum také spravuje areál a expozice Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové.
Historie přírodovědeckého muzea
O založení samostatného přírodovědeckého muzea usiloval v Hradci Králové již roku 1878 profesor hradecké reálky Dr. A. Hansgirg. Organizovaná sběratelská i výstavní činnost muzejního charakteru v oborech přírodních věd se začala rozvíjet na půdě přírodovědecké sekce „Zemědělského ústavu pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech“, založené v roce 1933. Sekce sdružovala široký počet regionálních vlastivědných pracovníků, aktivními členy byli i přední botanici, zoologové a geologové, kteří rozvíjeli systematickou terénní činnost a spolupracovali na vědeckém zpracování materiálu.
Předsedou sekce se stal rodák z Boharyně, profesor Karlovy Univerzity, František Ulrich, jehož mineralogické sběry se později staly základem geologických muzejních sbírek. Skupina nadšených mladých botaniků, mezi nimi např. K. Prokeš, V. Kafka, Dr. E. Hadač, B. Válek a mykolog Dr. F. Smotlacha budovala herbáře Zemědělského ústavu a organizovala botanický výzkum regionu. Do budování přírodovědeckých sbírek se zapojil zejména jednatel sekce, učitel na jednotřídce v Brtvi u Lázní Bělohradu, sběratel Vítězslav František Hlaváč (nar. 19. 8. 1899 v Lázních Bělohradě, zemř. 19. 4. 1959 v Klášteře nad Dědinou). Byl jedním z badatelů 1. poloviny 20. století, kteří se snažili rozvíjet po vzoru Národního muzea v Praze regionální přírodovědný výzkum. Inspirován zřejmě Fričovým muzeem, které bylo v roce 1904 otevřeno v Lázních Bělohradě ,zakládal již od studentských let sbírky přírodnin, se kterými seznámil širší veřejnost nejprve na výstavách ve školní budově a Fričově muzeu v Lázních Bělohradě (1921, 1922) a později (1924) zpřístupnil sbírky trvale v soukromém Hlaváčově muzeu. V té době měly jeho sbírky již na 10 tisíc položek přírodnin.
V. Hlaváč byl společně s F. Ulrichem iniciátorem popularizačních výstav v Hradci Králové. V budově Agrární záložny (nyní Česká spořitelna naproti hotelu Grand) - sídle Zemědělského ústavu - byly v letech 1934-1938 uspořádány například výstavy hub, dravého ptactva, dekoračních kamenů, lišejníků, domácích a cizokrajných dřev a výstava o chovu bource morušového.
Snahy o zřízení přírodovědeckého muzea v Hradci Králové byly završeny uvolněním budovy staré radnice na Malém náměstí, kde bylo Přírodovědecké muzeum slavnostně otevřeno 2. července 1939. Jeho kustodem a ředitelem se stal V. F. Hlaváč. Podle tehdejších představ sloužilo hradecké přírodovědecké muzeum k vystavování a uchovávání výjimečných přírodnin, exotů a rarit. Sbírky muzea byly zpřístupněny dobově obvyklou formou „otevřených depozitářů“ a k expozici byl vydán průvodce .Výstavní sbírky byly instalovány v šesti místnostech. V depozitáři byly však uloženy již dosti početné sbírky studijní. Kromě Hlaváčových sbírek fosilií a měkkýšů to byly např. kolekce od významných hradeckých osobností a jednotlivé dary milovníků přírody. Cenná byla například sbírka exotických motýlů a vycpanin od vrchního soudního rady I. Srdínka, sbírka motýlů bývalého okresního hejtmana J. Wolfa, čítající 86 zásuvek nebo petrografická sbírka veterinárního rady J. Soukupa.
Od roku 1946 vedl Městské přírodovědecké muzeum významný evropský entomolog Vladimír Balthasar. Založil dokumentární sbírky hmyzu, studijní sbírku ptactva a vajec. V roce 1946 se sloučilo Městské přírodovědecké muzeum s Městským uměleckoprůmyslovým muzeem. Na půdě nově vzniklého Krajského muzea našel odborné zázemí více než dvousetčlenný Přírodovědecký klub severovýchodních Čech, který navázal na osvětovou a odbornou práci přírodovědecké sekce zrušeného Zemědělského ústavu. V entomologické tradici pokračoval od roku 1957 Adolf Čejchan, který se zasloužil též o modernizaci pracoviště, zahájení ediční činnosti a systematické doplňování přírodovědecké knihovny.
Od konce 60. a zejména v 70. letech 20. století jsou sbírky přírodnin doplňovány v jednotlivých oborech (geologie, botanika, entomologie, zoologie) především vlastní výzkumnou činností profesionálních muzejních pracovníků, ale i plánovitými nákupy. Hlavním programem přírodovědeckého oddělení muzea se stává dokumentace a výzkum přírodních poměrů regionu. V zoologických oborech byla ichtylogem Karlem Lohniským založena a po dobu jeho téměř padesátiletého působení v muzeu dále rozvíjena studijní sbírka ryb, která se dnes řadí k nejvýznamnějším v ČR. K dlouhodobým rozsáhlým projektům patří i botanická a entomologická inventarizace chráněných území východních Čech a výzkum permokarbonských fosilních ryb v Podkrkonoší a Boskovické brázdě. Nové poznatky o přírodě regionu jsou od roku 1959 zveřejňovány v časopise Práce muzea v Hradci Králové (Acta Musei Reginaehradecensis s. A). V roce 1971 byla v historické budově muzea otevřena přírodovědecká expozice „Příroda severovýchodních Čech“, která tehdy patřila k prvním moderním expozicím přírody v Československu (zrušena byla v roce 1986). Výstavní činnost oddělení byla v 70. letech zaměřena na návštěvnicky úspěšnou cestopisnou tématiku (např. výstavy Expedice Himálája, Léky z šera pralesů apod.). Později byly výstavy orientovány na sbírky jednotlivých oborů (např. Krása tropů (obr), Zkameněliny východních Čech, Pestrá příroda, Svět minerálů, Život v pravěkých mořích, jezerech a močálech) nebo popularizaci ochrany přírody (Plachta, Příroda ve městě, Život ve starých stromech). V roce 1993 bylo po více než 55 letech přemístěno celé přírodovědecké pracoviště z budovy na Malém náměstí do objektu v Gayerových kasárnách.
Historie archeologické sbírky
I když je Hradec Králové prací K. J. Bienera z Bienenberku spojen přímo se základy české archeologie jako vědního oboru, spadají samotné počátky muzejní sbírky pouze do poloviny 19. století, kdy byly vybrané archeologické předměty uloženy na staré radnici. Z tohoto období se nám rovněž zachovaly zprávy o archeologických nálezech a situacích, jak je ve svých denících zachytil Moric Lüssner.
Vlastní budování archeologické sbírky je spojeno se jménem L. Domečky a jeho dalších spolupracovníků, kteří od konce 19. století až do 30. let 20. století zachraňovali archeologické nálezy v okolních cihelnách (např. Svobodné Dvory, Plotiště n. L., Předměřice n. L. atd.) a prováděli výzkumy na žárových pohřebištích lužické a slezskoplatěnické kultury (Dobřenice, Osice, Pouchov, Skalice, Třebešov atd.). Sbírka byla podstatně rozšiřována i záchranou archeologických artefaktů z prostoru starého města (nálezy z jímek) na místě novostaveb a při předchozím bourání hradeb. Odchodem zakladatelské generace na konci 30. let a ve 40. letech 20. stol. se přírůstky do sbírek stávají spíše ojedinělé a nastává čas pro jejich zpracování - v této době dochází k vyhotovení evidenčních knih II. stupně, ve kterých bylo zapsáno téměř 15 tisíc předmětů. Jednalo se o jednu z největších a nejkvalitnějších archeologických sbírek venkovského muzea v Čechách.
Další rozvoj nastává až v 50. letech, kdy v muzeu pracoval J. Tomský a na rozvoji sbírky se spolupodíleli jeho spolupracovníci (např. M. Richter, nebo J. Sochor). Nejvýznamnějšími přírůstky byly předměty získané při výzkumu v Lochenicích, Dobřenicích a některé předměty z akcí v Hradci Králové (např. domy proti Skuherskému, Labská kotlina atd.).
Nevídaný rozvoj archeologická sbírka zažila od konce 50. let, kdy je v muzeu zřízeno odborné místo archeologa, které se následně v r. 1969 transformovalo do podoby archeologického oddělení. Tím se podstatně rozšířila a zkvalitnila sbírková činnost novými akvizicemi pocházejícími z rozsáhlých záchranných a systematických výzkumů v rámci bývalého Východočeského kraje. Jmenujeme namátkou výzkumy v Jeřicích, Plotištích n. L., Opatovicích n. L., Hradci Králové, Tisové, Chrudimi, Jaroměři, Cerekvicích nad Bystřicí, Obědovicích atd.
Po roce 2000 se vzhledem k zaměření muzea a vzniku dalších odborných pracovišť soustředila odborná činnost na záchranné akce včetně výzkumů na trase dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Chlumcem nad Cidlinou a také na průzkum hradeckého intravilánu. I to se samozřejmě odrazilo na složení a přírůstku sbírkového fondu.
Sbírka archeologického oddělení obsahující dnes odhadem cca 500 000 položek je strukturována převážně podle lokalit, na kterých byl prováděn výzkum. Její význam spočívá především v nálezech z období mladší a pozdní doby kamenné, mladší až pozdní doby bronzové, halštatu (období lidu popelnicových polí) a doby římské, kde obsahuje nezastupitelné kolekce datovacího a srovnávacího materiálu východočeské provenience. Rovněž nálezy z doby slovanské a středověku v ní mají svoji významnou úlohu chronologického a typologického oborového vodítka.
Ukázky předmětů archeologické sbírky muzea rozdělené podle období a materiálu.
